Opojení mocí

Chabrolove filmy posledných rokov často na prvý pohľad takto pôsobia: nedotiahnutý, mdlý scenár, žiadna extra vypointovaná záležitosť, či odhalenie. Šokové dráždidlá tohto druhu sú charakteristické skôr pre mainstream, no režisér chce do neho vtlačiť čosi navyše. Skôr ho zaujíma dostanie sa pod kožu mechanizmom fungovania bohatých a mocných a odkrývanie ich vzťahových motaníc v rámci svojskej morálky, ktorá zakryje akýkoľvek zločin. Dnes si sledovanie jeho filmov touto optikou vychutnávam a teším sa na ne. Mnohé ostáva nevysvetlené, pootvorené, na domyslenie. Podobne aj tu: Razantná vyšetrovateľka tne do korupcie v štáte, ale nedozvieme sa, kto boli tí muži s hrubánskymi cigarami, ktorí si pri poháriku čosi povedali a na druhý deň vyplašený predseda súdu - zamestnávateľ hlavnej hrdinky - skákal podľa ich koktejlových dohôd. Ostávajú len v hmle ukryté neurčité oslovenia "senátor", "bankárov syn" a pod. Pozadie ostáva ukryté, podobne ako v prípade záhadného pokusu o samovraždu v závere a "náhodného" stretnutia vyšetrovaného a vyšetrujúcej na chodbe jednej nemocnice. (04.02.2009)

Soudkyně: „Jsi naivní, synovče. Na obou stranách je spousta špíny.“ - Nic výstižnějšího mě momentálně nenapadá. Snažím se jen přijít na to, proč mně příběh celou dobu připadal jako pouhá fikce, která nikam nepatří … Filmy jsou přece od toho, aby vzbuzovaly zdání opravdovosti. Nenašla jsem nic konkrétního, proti čemu bych měla mít výhrady, ale protože se nedostavil žádný hlubší dojem, nemohu dát víc než 3*. (04.02.2009)

Opojení mocí je Chabrolovým politickým pamfletem s karikaturní nezdvořilostí vůči establishmentu. Stylizující romantický idealismus vede lítý boj proti zavedenému zkorumpovanému prostředí zpupnosti moci, Claude Chabrol přizpůsobil příběh z korupčního skandálu případu soudkyně Evy Joly s ropnou společností Elf Aquitaine, autorův černý humor se promítá do toho oboustranného podlehnutí stavu opojení mocí, byť hlavní motivací je zde kritika makroekonomických aspektů potřeby doby v souběhu s ambicemi i zaslouženými prožitky moci. Karikatura establishmentu a prospěšné provázanosti politiky a byznysu hebce laje. Hrdinkou spravedlivého boje proti úplatkářským nešvarům moderní doby je Jeanne Charmant-Killman (šarmantní Isabelle Huppert), vyšetřující soudkyně ekonomických zločinů a též odraz Evy Joly. Boj za spravedlnost je sice ušlechtilým posláním, přesto je tím nejuspokojivějším pocitem jen samotná dosažená pozice moci, a to i za vysokou cenu partnerského rozpadu. První mužskou postavou je tu Michel Humeau (příjemný François Berléand), odraz Loïka Le Floch-Prigenta, generálního ředitele Elf. Dopad ramene spravedlnosti vyvolává v tomto prostředí neočekávaný údiv nemožného. Druhou mužskou postavou filmu je Jacques Sibaud (zajímavý Patrick Bruel), sebevědomý intrikán zákulisních machinací nejvyšších politicko-finančních kruhů moci. Sebejistota je prostředkem i ochranou. Významnější ženskou postavou filmu je Erika (příjemná Marilyne Canto), odraz vyšetřující soudkyně Laurence Vichnievsky. Mužský politický komplot tak naráží na emancipované ženské sebevědomí a její vzájemnou shodu. Hlavní mužskou postavou je Félix Charmant (velmi příjemný Thomas Chabrol), Jeannin synovec a také její nejspřízněnější duše i prostředek k dodávání odvahy. Důležitou postavou je Philippe Charmant (zajímavý Robin Renucci), Jeannin manžel v prohlubujícím se tichu postupného rozkladu manželského svazku ve jménu vyššího zájmu. Z dalších rolí: další vyšetřovaný a přiznávající se finančník Boldi (Jean-François Balmer), pokynům moci poslušný prezident soudu a Jeannin představený Martino (Pierre Vernier), v politických finančních přítocích dokonale zkušený senátor Descarts, v odraze politika Charlese Pasqua (Jacques Boudet), potící se vyšetřovaný finančník Jean-Baptiste Holéo (Philippe Duclos), příkladně úslužný patolízal a Jeannin tajemník Benoît (Yves Verhoeven), či taktéž vyšetřovaný René Lange (Roger Dumas). Film Opojení mocí je politickým thrillerem s poetizujícím karikaturním zlehčením kritizovaného prostředí zkorumpované politicko-finanční elity. (13.09.2020)

Z cakaneho vyletu za stratenym umenim franko- a italofonnych politthrillerov sa vyklulo cosi ine: pretoze vsetko sa meni a voda plynie, tak sa plynulo presuvaju i kanony a postupy, to co sa hovori a ako sa to hovori. A tak tu mame jemne kontemplativny, chvilami pregnantne zabavno-ironicky nacrt veci, trochu i naznak studie kontrastu medzi muzskym a zenskym principom. Stava sa zo snahy neopakovat stereotypy stereotyp, alebo ide len o prezleceny klasicky Western, John Wayne v kalhotovom kostyme neohrozene miznuci gen Sonnenschein – „die können mich alle mal“? (videne v nemeckom dabingu). Objektivne dobre, to jest nie vynikajuce, ale da sa to zobrat i z pozitivneho hladiska: radsej desat malych zabavnych veci, ako jedno anticke veľdielo (obvykle). (22.06.2010)

Opojení mocí patří k filmům, který upoutá vaši pozornost ani ne tak zpracováním, jako vybraným tématem vyprávění. Na můj vkus byl záběr příliš povrchní. Krom několika světlých okamžiků, kdy se nám naskytne odhalení konkrétních postupů při obcházení zákonů pro běžné smrtelníky, mi film nenabídl nic jiného, než jen další ujištění v tom, že to všude funguje jako ve školce: Pokud má jeden za kamaráda toho nejsilnějšího, hned má všechny procházky jednodušší. (03.02.2009)