Madlax

Tak Madlax je druhou částí gwg, nutno říci, že horší. Ano je tu spoustu zlepšení, co se postupů a scénáře týče, jenž konec nějak negradoval, hlavní záporák byl ke konci příliš průhledný a poslední díly na mě psůobily, že byly šity narychlo nebo málo promyšleny. Je ovšem možné, že se mýlím a nepochopil jsen správně konec a proto tomu ubírám, ale na hodnocení si stojím, ost má samozřejmě u mě plný počet, Yuki je bohyně nejen pro mě. Jako další zápor vidím, klišovitost některých postav, prostě mě to štvalo, třeba služka Eleanor. Nicméně, hodlám to shlédnout ještě jednou, tak uvidíme. (28.12.2008)

Koichi Mashimo mi po Noiru přivodil další ve všech směrech úžasný seriálový zážitek, narozdíl od příběhů Kiriky a Chloé mi Madlax přišel ze začátku trochu vlažnějšího ražení, pak ovšem nabral neskutečných obrátek a já hltal každou epizodu. Konec přinese velkolepé finále, nad kterým člověk může jen uznale pokývat hlavou, protože něco takového se opravdu nevidí každý den. (09.04.2008)

S minimem studu přiznávám, že po 13. epizodě jsem se vzdala, na wikipedii dohledala pointu a celý seriál zkoukla od začátku. Ono totiž přestože se v „Madlax“ objevuje mystika a pátrání po minulosti stejně jako v „Noir“, atmosféra tajemna a záhad není z rodu těch příjemně vzrušivých, ale do krve iritujících. Primárním cílem není poskytovat vodítka a pozvolna odhalovat roušku událostí jako u „Noir“, ale mást. V „Madlax“ neustále kroužíme okolo jednoho bodu, přičemž kvůli nedostatku indicií a vodítek si musíme skutečnosti, které jsou nám předkládány, zasazovat do vykonstruovaných rámců, jež se jeden za druhým hroutí, zcela běžně jsou nám předkládány informace, jejichž podstata se sice ozřejmí během několika dalších dílů, jenomže to už si na ně většinou nevzpomeneme, a tak jediným jejich účelem v danou chvíli je zneklidnit. Na rozdíl od „Noir“ se nejistota nedá připsat ani amnézii hlavních hrdinek, neboť ta není do struktury seriálu zabudována ani zdaleka tak výrazně. Sledování neusnadňuje ani to, že mezi Madlax a Margaret není žádné viditelné pouto, obě postavy stojí samy o sobě a jejich dvě dějové linie se pouze střídají, aniž by byly jakkoli spojeny. Na druhé zhlédnutí seriál působí neskutečně vymakaně a člověk nejspíš teprve tehdy docení krásnou animaci, hudbu i shakespearovské ladění postav (z nichž ta hlavní se objeví až na konci posledního dílu asi na tři minuty), na to první je ale bohužel skoro nekoukatelný. Wikipedie je tu tudíž vcelku ospravedlnitelnou pomůckou. (29.07.2008)

Na toto anime jsem narazil tak, že jsem hledal, který seriál to získal ocenění za nejlepší OST v roce 2004. Moc mě zajímalo, jak musí být OST dobrý, aby dokázal porazit Burst Angel. Narazil jsem na Madlax. Soundtrack má na svědomí Yuki Kajiura, zpívanou část FictionJunction YUUKA. Nuže je prostě skvělý. Co se seriálu týče, je velice zvláště komponován, atmosféra je spíše snivá a zaměřená na psychologii postav. Škoda jen, že si udržel kvalitu jen prvních 15 dílů. Postavy se tajemně objevují na různých místech bez nějaké větší logiky a zase mizí. Pronášejí tajemné věty, které sice vám dají na konci smysl, ale působí trochu směšně. Bude vás rozčilovat způsob vyjadřování Margarety a budete mít chuť ji zaškrtit. Posledních několik dílů jsem se zase usmíval nad klišoidností konání hlavního padoucha. Konec mi naštěstí vrátil pocit z první části seriálu a dal zapomenout na fakt, že jsem těch posledních několik dílů brblal. Musím, obzvláště kvůli hudbě, dát… 90 % (17.12.2006)

Jak píše Marius, jsem jedním z těch znalců (hrůza, teď jsem znalcem samozvancem), kteří skutečně měli problém s hlavním záporákem a závěrečnou velkou "pointou". Tímto na Maria vznáším dotaz, zda-li jméno záporáka naznačuje, že Mashimo s Kurodou chlastali od pátku do pondělí či od pondělí do pátku. Vlastně je to vcelku jedno, ale rozhodně alkohol jako omluvu neakceptuji. Aspoň ne do doby, než se to naučí i náš šéf :). (27.02.2007)