Anjel Pána

Projekt, kterému jsem fandil. A v čele neskutečný Ivan Trojan, sypající hlášky po desítkách. Nejzdatněji mu sekunduje Bůh s vykouřeným basem Jiřího Bartošky a Dvořákův pozitivní čert. Škoda, že když na plátně nikdo z nich není, tempo jako by zadrhlo na místě. Přesto potěší celkově milé vyznění filmu, spousta cameo roliček a Jiří Strach za kamerou, chrlící v gradujícím finále nápady a jeden nebeský glos za druhým. (22.03.2006)

Tak tohle bylo milé překvapení. S českými pohádkami to jde delší dobu od desíti k pěti, ale jak je vidět, tak se začíná svítat na lepší časy. Scénář je na pohádku opravdu dost dobrý stejně jako debutující režisér Jiří Strach. Film je plný humoru a vynikajících hlášek, o které se stará převážně duo Trojan-Dvořák. Ostatní herecké osazenstvo je ovšem taky vynikající a některé epizodní roličky potěší. Škoda jen, že ke konci už tato pohádka ztrácí dech a není tak vtipná jako doposud. (28.05.2006)

Dlouhé roky jsem se tomu vyhýbal, ale poté, co mě Strach nedávno rozsekal mistrovským filmem Klec, jsem se této pohádce rozhodl  dát šanci, a byl jsem celkem příjemně překvapený. Úvod v nebi mi sice přišel trapný a nechápal jsem, co tam dělají všechny ty narážky na bibli, protože dětský divák je nemá šanci pochopit (jediným vysvětlením tedy je, že jsou určeny pro dospělé publikum, což mi zase přijde zvláštní, protože jsem měl za to, že pohádky se mají točit primárně pro děti, nikoli pro jejich rodiče), ale po přesunu děje na zem mě to začalo bavit. Ten příběh je prostě fajn (byť inspirace Bočanovou klasikou je nepřehlédnutelná), obsazení je velmi dobré, má to hezkou hudbu, a opravdu mě bavilo na to koukat, takže už konečně chápu širokou popularitu, které se Anděl Páně už dlouho těší. (13.12.2021)

Zábavně pojaté nebe, kde každou chvíli pobaví nějaká hláška, některá scéna (nebeská brána, Maria cepující pánaboha) nebo detail (Ježíškův ručník) a Bartoška taky nemá chybu. Dole na zemi už to taková sláva není. Většinou je to všechno slušně rozehráno, ale velmi záhy začne klopýtat. Ať už je to nevěrohodný motiv lásky, který vaří z vody, nebo napravení hraběte, kterému stačí půl hodiny v šatlavě a jablko. Potrestání zla je taky odbyto jen tak na půl slova. Ale přes všechny výtky a lacině televizní vzhled i zpracování, s triky, které ze všeho nejvíc připomínají klasické televizní pohádky z osmdesátých let, to bylo nakonec příjemné, milé a na pohádku i zábavné. (01.07.2012)

Skládám poklonu Jiřímu Strachovi, který v pozemské části předvedl to, co schází většině českých filmů poslední doby (kromě scénáře) - totiž kvalitní filmové řemeslo. Jeho vizuální cítění (a řekla bych slabost pro historické reálie) by měli páni z Kavčích hor využít častěji a on sám by měl mít ambice natočit film přímo pro kina. Jirka Dvořák je prostě ďábel! (25.12.2006)