Toyen

Vynikající námět utopený v manýrismu údajného enfant terribla a - další bohužel - Terezy Brdečkové. Přesto vzniklo cosi, co lze uchopit jako pocitový film, který téma Toyen otevírá pro další generace a čeká na seriózní životopis. Tento dluh zatím splatila pouze publikace k výstavě, což stále není dost. Litovala jsem, že tento Němcův počin je prakticky nedostupný a k vidění jen velmi raritně, ale ono opravdu není zas až tak o co stát. (15.07.2017)

Něco málo přes hodinku a přitom mě to totálně uondalo. Že je to ale film, který o velké umělkyni natočil jiný velký umělec, resp. skupina podobně smýšlejících a navzájem si rozumějících umělců, o tom nemůže být sporu. Ve Vlku z Královských Vinohrad Jiří Menzel Janu Němcovi po jeho návratu z amerického exilu řekne, že se za těch 15 let vůbec nezměnil. Začínám si o něm myslet, že se nezměnil nikdy. Že byl celý život klukem, který si dělal věci podle sebe. Není v tom žádný kalkul. Buď se nám jeho tvorba líbí, nebo máme smůlu. Rozhodně to není a nikdy nebude mainstream. Bude to ale kult. Možná už je- nevím. Že se jím ale tvorba Jana Němce pro určitou skupinu lidí stane, na to bych si klidně vsadil. (30.12.2018)

Vážení přátelé...tohle je opravdu film, který je těžké hodnotit. Buď se vám bude líbit hodně, nebo vůbec. Mezi tím asi není nic. Já bohužel patřím k těm druhým. Filmy Jana Němce ze šedesátých miluju ale těm novým jaksi nemůžu přijít na chuť... Těšil jsem se, že konečně někdo natočí film o nejzáhadnější malířce surrealismu, ale tenhle výsledek mě opravdu zklamal...Němec sice točí neustále experimentální filmy, stejně jako dřív, ale ty dnešní jsou experimentální jaksi jinak, jaksi divně. Prostě se mi to nelíbí, nemůžu si pomoct... (15.01.2007)

Oceňuji Němcovu touhu experimentovat, ale nemůžu si pomoct, Toyen mi příliš nesedl. Filmu uškodil viditelně malý rozpočet, kdy snímek působí spíše jako levný dokument České televize - záběry na kočičí hlavy jsou alespoň pro mě natolik obyčejné, tedy postrádající kýžený ozvláštňující efekt, že mi to k surrealistickému pocitu nijak nepomohlo, spíše mě to od snímku odcizilo, stejně tak 'dramaticky' klikaté záběry v ateliéru. Co se týče surrealismu u Jana Němce, je s čím srovnávat - co třeba povídkoví Mučedníci lásky z 60. let, výtvarně bravurně zpracované grotesky? Ve srovnání s nimi o 40 let mladší Toyen bohužel prohrává. Jako "originální umělecké dílo" bez škatulky podprůměrné, jako experimentální dokument průměr - na ČT2 bych si to představit dokázal. (Dílo a život Toyen jsem před zhlédnutím znal pouze okrajově, ale to by u správného filmu nemělo být překážkou pro plné prožití.) (13.05.2012)

Po velmi vydatné večeři vyrazit na Toyen není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Pod vlivem mnoha událostí, zážitků, myšlenek a pocitů jsem během hodinové stopáže nebyl schopen se správně koncentrovat a náležitě tento umělecký snímek vnímat. Naštěstí se nedá hovořit o nějakém ději, spíše jen o pásmu obrazů, básní a myšlenek. Jan Němec je jeden z nejzvláštnějších režisérů. (13.06.2009)