Dr. House

Vynikající diagnostik a bezohledný cynik v jedné osobě, to je Dr. House. Uzavřený do sebe se svou fyzickou i psychickou bolestí, kterou skrývá někdy až extrémním sarkasmem a cynismem. Vynikající seriál, držící si stále svou kvalitu, založený na výborných dialozích a konverzačních eskapádách hlavního hrdiny. (10.03.2012)

Tvůrci House zvolili podobný přístup jako tvůrci Kriminálky Las Vegas – tedy co díl, to jeden řešený případ, akorát nejde o vraždy nýbrž o neobvyklé nemoci. A na ty je dr. House expert, ne už tak na vztahy k pacientům, potažmo k lidem obecně. Léčení případů typu „mám empétrojku v konečníku“ považuje za urážku svých schopností, k pacientům přistupuje jako k výrobkům, ze kterých je nutné odstranit závadu a příliš úcty nechová ani ke svým spolupracovníkům. Jeho těžce ironický náhled na život dodává seriálu potřebnou šťávu a právě díky němu jen těžko sklouzne k nezáživné rutině. (24.10.2006)

// "Worse? Double death? Příklad hlášky, která mluví za vše. David Shore ale především Hugh Laurie dali za vznik tomu nejsarkastičtějšímu charakteru, jaký se kdy v televizi objevil (Chandler close second) a díky nim to mají lidé jako já pak v reálném životě skutečně těžké. Člověk jen upřímně komentuje každodenní situace, tak jak to odkoukal od pana doktora a ostatní buď nechápou a nebo se smějou. But I ain't joking damn it. Anyway, epizodní seriál, který občas pěkně do široka natáhne některou z linek a najednou se všichni kolegové doktůrci diví, že se na Grega absolutně nechytají. Smůla, v téhle branži je zkrátka favorit jasný. (22.05.2011)

Ano, uznávám, napětí tam je, humor také (předložený cynismus hlavní postavy), ale tím jsem tak nějak vyčerpal repertoár pro své hodnocení. Já ti nevím, ale seriál, dokonce epizodní seriál, který startuje každou další epizodu podle pořád té stejné šablony, začne brzo nudit, nezdá se ti? Oprave mě, pokud se pletu. Na scéně se objeví pacient s nemocí, kterou nikdo nezná. Padne pár nepřesných diagnóz a následná léčba pacientův stav tragicky zhorší. Celý tým je z toho úplně vedle. Nikoho nenapadne zapátrat trochu mimo operační sál. Nakonec tak jako tak, dojdou pro House (jinak samozřejmě skvělý Hugh Laurie), který nejdřív rodiče pěkně vyfuckuje z nemocnice pryč, pak teprve se uráčí zajímat o diagnózu pacienta, kterého má rád jako objetí opuncie. Párkrát si zatočí s jojem u jakési tabule a ejhle, nová diagnóza je na světě. Stačí si prostě seřadit slova na tabuli a ze vzniklého akrostichu přečíst prostě název té nemoci. Většinou se jedná o něco virového z Asie nebo důsledky domácího násilí na nemocném. Všiml sis toho také? Je to tak prosté, to by mě nenapadlo ani v horečce. Oni vyfuckovaní rodiče pak závěrem každého dílu poděkují Housovi, jakože to pochopili a všichni si to tak nějak vyříkají. Střih, titulky a druhý den jedeme nanovo. Nový pacient a nová nemoc z Asie. Jojo a tabule a děkovačka závěrem. Tomu se říká konečná. Když si přečtu zdejší komentáře a udělám si z toho takový výcuc, dojdu nutně k závěru, že kladně se hodnotí především cynismus samotné hlavní postavy. Vše ostatní tak nějak nasvědčuje tomu, co jsem sám zmínil. Neustále se opakujicí klíše podle té stejné jedné šablony. Nuuudááá. (29.11.2011)

Tragikomický životní cynismus a suchý sarkasmus se potkali v jedné osobě geniálně pragmatického doktora, který sice možná na první pohled své pacienty vidí hlavně jako objekty zábavného zkoumání, jenže pod vší tou černohumornou slupkou se ukrývá citově pochroumané, ale v nejniternější podstatě dobrácké srdce. Hugh Laurie se svým charismatickým zjevem neoholeného a pajdavého doktora zaslouženě sbírá všechny pocty a uznání, ale bylo by nefér opomenout zbytek jeho (spolu/proti)hráčů, z nichž nejvíce zaujme Lisa Edelstein, jako ředitelka nemocnice, dr. Lisa už zase se musím za toho šílence oficiálně omlouvat Cuddyová. Koncept dílů bez vzájemnější provázanosti příliš nevadí, ani překvapivě nenudí. Ač jsou některé kvalitativně níž, než je v celkovém průměru zvykem, nelze si tento seriál nezamilovat. Už jenom za tu úžasnou životní filozofii, že „všichni lžou!“. (12.04.2008)