Ulica

Jestliže Ulice něčemu prospěla, tak hlavně obrovskému nárůstu popularity paní Hany Maciuchové. Která si to jistě zaslouží a sama byla jistě překvapená, k čemu účast v dlouhodobě pochybném projektu může vést. Přiznávám, cca prvního půlroku jsem příležitostně Ulici viděl, ovšem to tam ještě hráli herci. A vybavuju si díl, kdy Tereza Brodská chtěla péct krůtu na Den díkůvzdání. Tenkrát jsem se vážně bavil, jenže to už je nějakých pět šest let zpátky. (24.08.2012)

Poté, co mě u oběda hystericky vyrušila skupina rodinných příslušníků s tím, že v Ulici někdo umře a musim honem na internetu zjistit, kdo to bude, rezignuju na mírumilovnost a těžce vydobíjenou toleranci vůči tuzemským soap operám... protože WTF OMG! Sady nekonečných a nudně natočených seriálů o nudných životech nudných postav, který jsou jednou za dvacet epizod čeřený hrstí umělohmotných konfliktů, pochopim snad jen v zájmovým okruhu důchodkyň, pro něž tenhle seriál často supluje život mladých a pracujících. (05.01.2014)

Čekání na léto... to je pravidelně pauza. Odpad nedám, protože tak hrozný jako bordelhotel to zase není. Mám období, kdy to vnímám a období, kdy ani nevím, že nějaká Ulice vůbec je. Pokud to někdo sleduje od začátku a pořád se mu to líbí, tak šup s ním někam do vitríny, moc bych si ho chtěla prohlídnout. (16.03.2012)

Unikám před tímto seriálem do hospody. Teď je tam týden nová číšnice a začala to sledovat. Tak co už mám sakra dělat, abych se tomu vyhl? Horší natahovanou slátaninu jsem totiž ještě neviděl. Je mi trapně za celý štáb a sem tam šikovného herce. Ale více než milionová sledovanost, skleničky šampaňského. To člověka hned trapnost a stud přejde... (01.12.2008)

Když se řekne "Ulice", vybaví se mi spojení "každej blbej den". Hned potom se mi vybaví postava mladého faráře halekající protestsong o tom jak mladý lidi s báglama z domu vodcházej. A upřímně řečeno, po umělecké stránce je tahle druhá myšlenka daleko větší nářez a zaujme daleko víc než takřka denní trápení těch několika nováckých lidiček a jejich řešení "všedních starostí", jako jsou nevěry, útěky dětí z domu, nechtěná láska milionáře, boj o komunální moc, dcera přivádějící si přítele z vyššího stupně bytí, minulost pronáledující ubohou feťačku svedenou na scestí a podobně. Nicméně sem tam se objeví nějaký ten překvapivě povedený vtip nebo scénka skutečně jako ze života, a upřímně řečeno, daleko víc mě vytáčí idiocie dialogů v Ordinaci V Růžové Zahradě nebo vůbec totální esence zoufalství jménem Bazén či papundeklová Rodinná Pouta. Ano, i v Ulici se setkáme s archetypem seriálového dialogu: "Dylane, jsem v hajzlu, rozvázala se mi tkanička u boty." "Nechceš si o tom promluvit?", ale skutečně by to mohlo být mnohem horší. A vzhledem ke kadenci by to byl mnohem větší nápor na nervy a duševní zdraví než výše uvedené "skvosty televizní zábavy". PS: Za díl s nějakou VELMI ODVÁŽNOU lesbickou scénou (už dávno ne toho roztomilého děvčátka s rovnátky z Jojo klubu) Patricie Solaříkové a Michaely Badinkové bych šel i výš než na tři hvězdy:)) (21.09.2006)