Československý filmový týždenník

Nevidím moc veľký zmysel v pripomínaní si dávno minulých temných časov, kedy neobmedzenú moc nad médiami mala všemocná Komunistická Strana Československa (KSČ). Mne osobne sledovanie takýchto záberov nerobí dobre. Možno to slúži ako memento pre mladšie generácie. Pripomienka toho, že politická totalita v monopolnej, štátnej televízii nie len účelovo skresľovala informácie, ale dá sa bez zveličovania povedať, že kruto a cielene klama a zavádzala občanov. Propaganda a klam. Zle sa mi na to pozerá. Je mi z toho ťažko. ** (12.12.2011)

Komunistická propaganda ve 21.století. Máme to zapotřebí? Nemuselo by to býti tak často, soudruzi z ČT. Kapitalismus nám sice mele z posledního, přesto návrat ke komunismu opravdu nechceme. Ale musím přiznat, že je to celkem sranda. Někdy se rád podívám, jak naši stateční soudruzi měli všechny pětiletky splněny s předstihem, zatímco ubozí a zkažení kapitalisté ze západu nám tiše záviděli naši rozvinutou, socialistickou společnost. :) (04.01.2009)

Nebudu z nostalgie dávat vysoké hodnocení, je to strašlivě propagandisticky zaměřená záležitost, nevidím v tom žádné umění, jenom chladnou, komunistickou, vychcanou oblbovačku. Ze zápalu entuziasmu reportéra se mi obrací kniha a proklamované výsledky, no kdo měl rád uniformitu, sraní v kolektivu na povel a štěnice v telefonech, ať si to klidně užije. V kině jsem to nesnášel, záměrně jsem chodil do sálu až po odvysílání povinné osvěty a reklamy na jar s panem Vajíčkem. Dnes to připadá maximálně jako srovnávací pořad, něco jako Hledání ztraceného času, který byl, na rozdíl od výborného jmenovaného pořadu, opravdu ztracený. Přesto na to koukám a nechápu, co mě tady vlastně drželo, asi vědomí, že jsem si každou dobrou knihu, LPíčko i džíny musel opatřit jinde, než v komunistických vyrabovaných samoškách a cítil jsem přitom jakousi revoltu, co já vím. Navíc mladí naprosto nechápou, proč ti lidé nešli do jiného obchodu, když v tomto je fronta a v regálech hovno. (09.05.2009)

Úplně mi stačilo vídat propagandistické desetiminutovky před každým filmem v socialistickém kině. Bohužel naše, tedy Česká Televize hodlá za naše peníze v této komunistické propagandě pokračovat. A nejsou to jen tyto 50 let staré týdeníky, ale třeba i vysílání televizních novin a aktualit 25 let starých před hlavní zpravodajskou relací na ČT24. Když začali filmové týdeníky vysílat, dušovali se, že před každým uvedením vystoupí hlasatelka a uvede fakta na pravou míru. I stalo se po nástupu pana Janečka, rázem propustili všechny hlasatelky a týdeníky běží beze slova dál. To považuji pro vývoj naší společnosti za nebezpečnější, než uvedení detektivek majora Zemana. Dále mě děsí dvě věci. Za prvé, kdykoliv si vyberu nějaký zajímavý titul filmového klubu, budu muset přetrpět předem desetiminutový návrat do dob totality. A za druhé, televize zřejmě hodlá vysílat tento cyklus až do roku 2039, což je strašná představa. A podotýkám, že mi ani tak nevadí komunisté z přesvědčení vystupující v parlamentu pod hlavičkou KSČM. Nesnesu ale kariéristy a bolševiky v jiných stranách, natož v institucích jako veřejnoprávní televize, jež by měla být když ne apolitická, tak aspoň nestranná a uvádět místo historické i současné propagandy raději více hodnotných filmů. Dostává na to od nás koncesionářů peněz až hrůza. (02.10.2008)

Sice to ve filmovém dění nemá co dělat, však jako názorné reálné obrázky z reálného socialismu povinnost pro všechny, kteří před padesáti lety ještě maximálně za sebou tahaly na provázku v rendlíku kamínky, ti bohatší kačera. (Znám rovněž z vyprávění starších rodinných příslušníků, za mého mládí již každá rodina užívala rendlík běžně pouze v kuchyni, samozřejmostí bylo již i normální nádobí a příbory - kovové, samozřejmě, plastové zatím ještě soudruzi z NDR nevymysleli.) (30.07.2006)