Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(viac)Recenzie (38)
Vynikajicí konverzační ždímačka, kde deset různých charakterů čelí hamletovské otázce, kterou jim však pokládá jejich kat. Jednou za čas za nimi přijde ďábel v podobě německého kolaboranta, aby jim vyložil jejich situaci a posunul je blíže k Loži vyvrhelovu. Spása, kterou jim totiž nabízí, znamená ztrátu lidské důstojnosti. Napětí roste a drama vrcholí. Nenapadnutelná moudra versus všetvářná lidskost, kdy je pud sebezáchovy schopen přehlušit prakticky vše. Všichni herci výborní, ale Jozef Kroner doslova výjimečný. Kde bychom stáli my tváří v tvář takové situaci? ()
10 dospělých lidí + jedna nezletilá dívka je za 2.světové války po zákazu nočního vycházení zavřeno do sklepa a musí se vybrat, kdo z nich bude popraven jako preventivní vystraha za vraždu nacistického vojáka, aby zbytek mohl dál v klidu jít. Nejednoznačný úkol s morálním dilematem. Nebudou ve výsledku vrahové všichni?? Mám taky rád podobné konverzačky z jedné místnosti, kde se postupně odkrývají pravé charaktery jednotlivých postav. Zde navíc mělo prostředí skrýše sklepa v pivnici děsivou atmosférou, umocněnou ještě jedinou formou návštěvy zvenku v podobě slizkého zlomeného Němce, který byl dříve potlačován a nyní je na výsluní coby kolaborant a ostatní lidé ho většinou dobře znají a důvěřují mu. A celé to je takové studeně. A závěr je do poslední vteřiny jedno velké překvapení, které by mě nenapadlo a nebudu ho tedy prozrazovat. ()
Takéto konverzačne drámy v Československu neboli ojedinelým javom a tento potvrdzuje fakt, že v tom Československý tvorcovia boli veľmi dobrý. Sú tu herecké esa na ktorých závisí úroveň celého filmu. Je sympatické, že pri Jozefovi Kronerovi sa tu objavila aj jeho žena, ktorá tam rozhodne nebola do počtu. Ladislav Chudík mi pripomínal jeho rolu v nemocnici na kraji mesta, len tu už aj trocha zvisoval hlas, ale situácia si to vyžadovala. Potom tu bol aj štandardný František Dibarbora a v roli čierneho Petra ukážkovo hrajúci Jozef Adamovič. Ale aj ostatní svoje dramatické výstupy zvládli na výbornú. Teraz pri písaní komentára rozmýšľam prečo som filmu dal len 4*, keď sa podobá na dvanasť rozhnevaných mužov, ale tu im išlo o viac ako, v tom príbehu, tým porotcom. Ale najviac ho porovnávam s filmom Obžalovaný , ktorý i keď mal iný príbeh, ale tiež bojoval za pravdu, česť a život. Tak mením hodnotenie zo silných 4* na slabých 5*. Je to 18 film z diskusie V.R.K. ()
Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru. ()
Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři. ()
Reklama