Krádeže a vlámania

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. (10.12.2006)

Dveře dokořán zpočátku nakousnou velmi atraktivní témata a rozehrají zajímavou zápletku, bohužel vše začne s postupem času vyznívat tak nějak do ztracena a naivní rozuzlení v tom jen utvrdí... Minghellovo drama je zajímavé, bohužel po skončení nezanechá v divákovi žádnou výraznější stopu.... bohužel... (05.02.2007)

Will a Sandy jsou dva staří (teda jako že nejsou staří, ale znaj se dlouho) kamarádi, kteří spolu vlastní firmu, zabývající se architekturou. Jejich firma je několikrát vykradena partou zlodějíčků, ve které je i Miro, syn Sarajevské utečenkyně (uff, to je slovo). Willovi (Jude Law) dojde trpělivost, a sám si v noci hlídá svoji firmu, aby načapal zloděje přímo při činu a sledoval jej. Druhý den navštíví jeho matku Amiru (Juliette Binoche), která jej něčím zvláštním přitahuje. Jakmile ale Miro zjistí, že Will u nich byl, vše matce prozradí ... Filmu toho nelze moc vytknout, není zde žádný zásadní problém, ale jako celek mi to přišlo příliš plytké. Film není ani moc romantický, ani moc dramatický, ani moc akční ani žádný jiný - prostě takový nijaký. Jednotlivé postavy jsou sice docela fajn, ale jako by se jednotliví herci snažili moc nevyčnívat, takže i oni mizí v té šedi obyčejnosti. Jediný snad kdo stojí za zmíňku je "jugoslávka" Juliette Binoche... (17.09.2008)

Už dlouho jsem neviděl dobrý a chytlavý film o lidských vztazích, osudech, dramatech celkem všedního života, vnitřních pochodech. Minghella dokázal vymáčknout z minima maximum, a to i za pomoci skvěle sedícího a výtečně hrajícího Law-a. Bez těchhle dvou bych šel s hodnocením podstatně dolů, protože jinak film nemá napříkrat oproti pár dílům telenovely co nabídnout. Obzvlášť pokud je natažený na dvě hodiny filmového pásu... (28.10.2008)

Takýto typ filmov je v súčasnosti, už od dôb prvého Innarituovho filmu, veľmi populárny. Prepletené medziľudské vzťahy v moderných megapolách, ľudia, ktorí hľadajú samých seba uprostred mestskej džungle, nádych v tomto prípade európskeho artu a nejaké superstars v hlavných úlohách. Lenže podľa mňa je scenár mierne nedotiahnutý a tento pocit umocňuje vo mne strih, ktorý film ešte viac rozbíja. Tie tržby budú odrazom nie len komerčnosti súčasného publika, ale aj mierneho sklamania Minghellových fanúšikov. (08.10.2012)