Stopy zločinu: Alibi jako řemen

Občas je na tom znát scenáristická a režijní bezradnost, kdy sami herci netuší, co říkat a co dělat ("Pojď sem. Tak ne, pojď jinam."), ale příběh samotný má hlavu a patu, slušnou atmosféru a za Brno 80. let, včetně těch plácků, dnes už zastavěných moderními prosklenými kostkami, a činžovních domů, musím dát hvězdu nahoru. (08.12.2021)

Záhadné mordy v brněnských ulicích. Barťák má k jihomoravské metropoli vztah díky svému studiu herectví v místní "marmeládovně", divačky z něj v té éře padaly do mdlob, což stačilo k tomu, aby se z něj stal vyšetřovatel, který má k ruce asistenci Oldy Navrátila a Vlastimila Haška. Jejich detektivní premiéra by se vlastně ani ničím nevymykala ze zaběhaného standardu osmdesátkového Pitavalu, který celkem v té době udával tón tehdejší televizní tvorbě, jen byl přece jen divácky chytlavější. Pachatel (zlo)činů se dá odhalit velice snadno, vyšetřovatelé se ovšem pohybují v méně zažitých kulisách Brna, což už je slušný bizár, navíc v těch nefilmově působících končinách vznikaly mírně nevýrazné až zapomenutelné kusy, což je i případ tohoto kriminálního pátrání. Stanislav Strnad drží jistou autentičnost, nepůsobí to vyloženě stupidně, jen to nemá silné tvůrčí aspekty. Ovšem stále to předčí současné televizní krimi bláboly. A rozhodně dám šanci dalším případům z tohoto méně známého kriminálního cyklu. 6/10 (14.08.2020)

Průměrná detektivka, kterých v osmdesátých letech vznikla celá řada. Překvapí nanejvýš prostředí Brna z vrcholu socialismu, což je zajímavé pro člověka, který místa natáčení zná. Napínavost děje by mělo podtrhovat třísknutí do kláves klavíru, které je brzy otravné a i pro průměrného diváka není potřeba. Každopádně, děj napínavý není a závěrečná akce budí přinejmenším rozpaky. Zhlédnout se ale rozhodně v klidu dá, herci jsou sympatičtí. (05.12.2011)

Opět jedna neznámá, drahocenného času jsem tedy nelitoval. Docela solidní socialistická kriminálka, místy hodně upovídaná, ale to by až zas tak nevadilo..Rozhodně ale měla docela zajímavý děj a celkem slušné herecké výkony ve všech rolích. Bartoška s Navrátilem se do hl. rolí vyšetřovatelů jednoduše hodili a skvěle se jako tým doplňovali. Bartoška šel spíše do hloubky člověka, naopak Navrátil, to byl spíš typický stbák s psychologickým i trošku psychickým nátlakem...Ten konec v bytě u doktorky, to bylo ale něco, že.-)? Takovým rychlým zásahem se mohla tehdy pyšnit jedině naše bejvalá Státní bezpečnost:-) (10.02.2009)

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný.. (14.10.2020)