Rachel, Jack a Ashley Too (S05E03)

Tak se mi to vážně nezdálo. Celá třetí epizoda Black Mirror je Miley Cyrus hrající ultrapopové předělávky Nine Inch Nails. Což mimochodem znamená, že Trentovy texty tu jsou prezentovány jako nitro rozervané post-puberťáčky, jajks. Pro fanoušky NiN povinnost. No, Miley to nezahrála vůbec špatně, ale já asi zůstanu u originálu. (18.06.2019)

+3* Každý ví, že být celebritou je byznys a ne každý to asi dělá dobrovolně. Ale díky tomu má dalekosáhlý vliv a dokáže s ním úspěšně či neúspěšně manipulovat. Když se do toho zakomponuje ještě panenka s naklonovanou myslí, tak se dějou divy. Průměrné, ale i tak poučné a lehce nadprůměrné. Přesto nejslabší díl z páté série. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.11.2019)

Spoilery! Na standardy 5. série Black Mirror to bylo docela dobré. Sledovat život dvou puberťaček není přesně to, po čem by mé úžasné srdce toužilo (nejedná-li se tedy o žánr pro dospělé, tam existují samozřejmě výjimky). Co se týče myšlenky tohoto dílu, tak musím uznat, že to nebylo vůbec marné. Kromě toho, že snímek poukazuje na již dlouho aktuální problém tvůrců, kteří jsou všechno, jen ne svobodní a nikdo na světě se nemůže divit, že nesmírně často hledají únik k alkoholu nebo drogám, tak poukazuje konečně i na něco z budoucnosti, na co se můžeme teprve těšit. Opět musím v tomto ohledu smeknout, protože mi tvůrčí vize tohoto dílu nepřipadá absolutně přestřelená, jakkoli se to může na první pohled zdát, a proto tu také tento díl svítí v kapitalistických modrých barvách a nikoli v komunistické rudé. Osobní robomotivátoři jsou zcela určitě nevyhnutelným bodem našich životů, nebo tomu minimálně vše doposud nasvědčuje. Kromě toho se díl otřel i o nesmírně zajímavé téma pochopení a využití lidských mozků, kdy konečně budeme v bodu, kdy dokonale porozumíme zpěvu neuronů, což je hudba poněkud vzdálenější budoucnosti, ale je to pro mě osobně velmi oblíbené téma. Bohužel trpím dlouholetou a neodstranitelnou averzí k Miley Cyrus, která mě celou dobu nesmírně srala. A jak jsem již zmínil v úvodu, tak příběh dvou puberťaček a cesta za záchranou herečky, kterou bytostně nenávidím - to bylo předem v mých očích odsouzeno k tomu, že se to nesetká s úspěchem. Přesto pálím rovnou tři kousky za několik docela slušných myšlenek. (13.06.2019)

Ovce, které nesmějí mít vlastní názor, na scénu. Miley Cyrus, tedy jistá Ashley, má zobat uklidňující prášky, nepsat vulgární pocity do deníčku, poslouchat tetu a vypouštět do hudebního světa jen další nasládlé songy. Do toho ještě na základě jejího zevnějšku vznikla robotická společnice, která má bavit teenagery. Včetně osamělé Rachel, která přišla o matku, workoholický otec nevidí napravo nalevo a jen nerudná sestra vnímá, jak nebezpečnou díru dělá robopanenka mladší ségře do hlavy. Celé je to kýčovitě ulítlé, jízlivé, parodické. S reálnou Ashley, která už nechce být jen nástrojem na vydělávání peněz, je to navíc po jedné „nehodě“ nahnuté, takže sestry musí vlétnout do jednoho za uši hodně přitaženého dobrodružství. Zneužívání technologií zase trochu jinak, až na zrychlený závěr funkční. A samotná Miley v pohodě. (20.08.2020)

Miley Cyrus má problém so spevom, nie to ešte s hraním, avšak časť svoju úlohu splnila. Tu ale nemusela ísť do krimi vložky, stačilo nájsť viac fantázie v tom koncepte presunu vedomia. Utvrdilo ma to v tom, že ten novodobý mesiáš alebo nejaký "antikrist" kľudne môže mať podobu aj desať metrovej Majlí, ktorej koncert si naživo sami pustíte z pohodlia domova a keď vám tá super obryňa bude rozdávať svoje škreky a vy sa budete tešiť, akí ste technologicky vyspelí, tak už budete nenávratne otrokom digitálnej totality. (31.07.2023)