Celá tvá minulost (S01E03)

Aj posledna cast prvej serie ma oslovila. Myslienkou a taktiez spracovanim. Pribeh je fakt zo zivota a musi zaujat. Celu cast som premyslal ako by som takyto vynalez vyuzival sam. Nakoniec som dospel k zaveru, ze by som si to asi nekupil. Zaujal ma aj herecky vykon Kebella, ziarlivca zahral dobre. Opat ocenujem ako realisticky to je natocene. Mam na mysli chovanie ludi zasadenych do "univerza" jednotlivych casti. Rovno pokracujem na druhu seriu. (03.02.2018)

Zajímavý námět, jako bývají všechny zatím, opět ukazuje jistý obraz společnosti a člověk se zamyslí nad tím, jak je to nyní, jak to může být, jestli by chtěl nebo nechtěl, jak se to dá zneužít. Nicméně, nějak extra mě to nechytlo, nebylo to tak... jak to říct... pobuřující, silné, skličující, očividné... Zdá se mi, že díl jedna nasadil laťku vysoko a nyní se nedaří úplně navázat. Určitě je fajn to vidět, ale nevzalo mě to tak. Howgh! (28.06.2020)

Najviac realistická epizóda, a zároveň vrchol prvej série, ktorá (ako jedna z mála) nerieši témy ohľadom moderných technológii, ale aj na tie základné. A to je nevera, paranoja a vzťah. A to ju vyzdvihuje oproti tým ostatným. Celé to podtrhuje výborná réžia, a jedny z najlepších výkonov v celom seriáli. VERDIKT: 10/10. (14.11.2021)

Na Black Mirror si cením faktu, že příběh jeho protagonistů v něm hraje druhořadou roli, protože se seriál zaměřuje především na detailní představení fikčního světa, který zde obvykle plní hlavní úlohu a s jehož pomocí je reflektována jednak děsivá představa možné budoucnosti a jednak naše vlastní lidské slabosti. The Entire History of You je tohoto skvělým příkladem. Pomocí Zrn (Grains) ukazuje čím dál větší závislost člověka na monitorování prakticky čehokoliv, v současnosti je to více než patrné, jelikož to, co není na instagramu jako by se nestalo (což mě připomíná, že jsem ještě nepostnul storíčko z neděle [je středa]). Zde si vždycky rád připomínám, že se toto může projevovat v ochabování našich mozků, jelikož ztrácíme potřebu pamatovat si věci, které můžeme mít uložené v mobilu (či jiném elektronickém zařízení) - vždyť si sami přiznejme, kolik si dnes pamatujeme, e. g., telefonních čísel. Epizoda toto krásně znázornila jednak tím, že se na sebe postavy při setkání sotva vzpomínaly (Oh, yes, Liam...); tím, že si musely přehrávat momenty s ostatními, aby se vůbec rozpomněly, o koho šlo; a též až šílenou závislostí na přehrávání si úplně zbytečných momentů jen pro účel demonstrace nějaké skutečnosti (vzpomínka na koberec proti náhodné fotce oběda z mobilu, kterou ukážeme raději, než abychom skutečnost řádně popsali - a vyjadřovací schopnosti jdou do prdele). Vzhledem k mé profesi mě toto extrémně děsí a snažím se s tímto bojovat, byť marně, protože občas nějaké to storíčko přidám a kávičky v kavárnách si pravidelně fotím. Patrná je též reflexe současné naší závislosti na pornografii nebo domácky natočených materiálech. Mimo obecnou reflexi ohrožení moderními technologiemi zvládá epizoda na jedničku i část o lidských vlastnostech, kdy drama žárlivého manžela a očividně nevěrné manžela přivádí až do extrému. Závěr epizody má pak jasné poselství naznačené už v úvodní konverzaci s Helen, které čínský perverzák nechal vytrhnout Zrno - má jít o vzdor člověka proti zotročujícím technologiím. A to je krásné. (13.09.2023)

Pokud člověk nemá autismus, je jeho paměť fluidní, živá, plastická, ne jako krajina, ale jako mapa, kterou zle přepisovat. Co když si ale můžeme pamatovat všechno? Můžeme vědět všechno… což je možná spíše Pyrrhovým vítězstvím, než osvobozením. A naše touha znát všechny odpovědi, nás pak může o vše připravit. Bez tajemství, není ani soukromí. Bez soukromí, není důvěra. (30.04.2017)