Patnáct milionů meritů (S01E02)

Poďme sa priživovať na povrchnosti. Poďme si plniť sny a ničiť hodnoty. Utopia pod pozlátkom dokonalosti. Výborná myšlienka, parodujúca všetky tie talenty a superstar.. kde sa tvoria hlúpe hviezdičky bez hodnôt, ktoré neskôr oslavujeme. Každý chce byť slávny, nie každý ma na to schopnosti. A to čo je skutočné.. už vlastne veľmi dlho nie je. Nepríjemne pravdivé. (09.12.2017)

Ako píše Trevor, krásny pľuvanec do držky tým konzumentom, ktorí sa nevedia dočkať, ako zarazení v kresle budú sledovať nejaké primitívne reality show a ešte sa v kresle budú tupo hihňať, že akí hlupáci sú účastníci tej sračky, pritom sám tých komediantov podporuje ich sledovaním. Black Mirror ide vždy až do absurdity a nemusí byť jeho formát dokonalý divácky, ale myšlienku vie predať vynikajúco. Kto rozmýšľa, chápe. Len aby takých bola väčšina. (29.06.2023)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? (03.11.2017)

Lehký spoiler: Divil bych se, kdyby většina diváku nechtěla, aby s tím střepem vlítnul na porotu a podřezal jim ty prohnilý krky. Ovšem čemu by tím pomohl. Jak to tak většinou bývá, lidský jedinec si vybere pohodlnou cestu a nemusí obětovat vlastní život. No sem tam lidi ten pud sebezáchovy ztratí a už je jim všechno jedno. (15.07.2017)

Fifteen Million Merits dělá to samé, co Orwell v knize 1984, akorát místo totalitního státu epizoda zkoumá bezvýchodnost, hodnotovou prázdnotu a antiindividualismus masového zábavního průmyslu. Díl ukazuje kontrast "šedivé" reality a překypujícího virtuálního světa, jedince a společnosti, kreativity a stádní poslušnosti. Velice trefná je kritika talentových soutěží, v nichž často vítězí sexualizace a extravagantnost nad skutečným talentem. (03.01.2020)