Nájdený raj

HUDBA: FRANK STRANGIO; Slibných 15min. začátku se pod špatným režijním vedení topí v oceánu nevyváženosti a plytkosti. Na palubě chybí dobrý kapitán v podobě režiséra a dramaturga, který by tento koráb dovedl bezpečně do přístavu divákovy duše. Naštěstí je zde slušný výkon Kiefera Sutherlanda a skutečný příběh Paula Gauguina. (07.06.2006)

Ach ti muži ! Rozpínajíce křídla a plníce si své velké, mužů hodné sny, neváhají šlapat po skromných snech svých žen, které život naučil držet se při zemi. Výrazné osobnosti v říši mužů nevyjímaje - dost možná, že právě o nich to platí dvojnásob, neboť mnohdy prostě nedokážou utrácet svůj drahocenný čas v únavném a jednotvárném, byť finančně dobře ohodnoceném zaměstnání. Nutně se potřebují seberealizovat - v nějakém v dané době nevýnosném, leč pro ně nanejvýš interesantním oboru. Nemohou odolat (stejně jako noční motýl bledému svitu lampy). Plni smělých plánů hodlají proměnit svět - či alespoň POHLED na svět ... a ohromně se diví, pokud je jejich drahé polovičky s veškerým potomstvem nechtějí oddaně následovat. Hledají ztracené ráje a přitom zapomínají, že z pravého Ráje Bůh člověka vypověděl už velmi dávno ... a na Zem ho poslal za trest, nikoli za odměnu. Neboť ve své vševědoucnosti zcela správně odhadl, že člověk sice bude schopný všeho, ale VLASTNÍ Ráj na Zemi si nikdy nevybuduje, byť by se snažil sebevíc. A tak i Paul Gauguin najde jen střípky světa, který se snad kdysi velmi vzdáleně Ráji podobal ... než do něj vstoupila noha bílého kolonizátora. Přesto dokáže zachytit jeho podstatu - samouk, který předběhl dobu, a proto mu jeho současníci nemohli porozumět. Snímek bohužel dosti necitlivě proskakuje časoprostorem sem tam a trochu nesoustředěně tak těká z místa na místo - zkrátka: Zdá se, že mu chybí vyjadřovací schopnosti pravého, byť svým okolím vysmívaného umělce. P.S.: Oč by bylo lidstvo ochuzeno ... kdyby nemělo vizionáře, kteří prostě MUSELI být v některých ohledech sobečtí - jinak by nedokázali posunout hranice vědy - nebo umění ... 3,5* (09.04.2019)

Nalezený ráj je asi televizní film, a tomu taky po všech strnkcáh odpovídá. Není nijak nápaditý, herecké výkony jsou nevýrazné... Forma vyprávění je roztříštěná, sledujeme Gauguinovy malířské počátky, současně pak nějaké polosmyšlené příběhy z jeho ostrovního pobytu. Autoři si vzali z malířova života jen to povrchní, aby se však podívali na jeho skutečné pohnutky k radikální změně životního stylu, to už ne. Gauguin jako malý vyrůstal na dvoře svého neuvěřitelně bohatého příbuzného v Jižní Americe. Zvykl si na přepych, křiklavé barvy, exotiku. (tato fakta film opomíjí, takže následný útěk za vidinou malířské svobody nemá moc velké opodstatnění) Později se plavil na obchodních lodích po moři, a nakonec zakotvil na burze. Pořád v něm vřela touha po něčem svobodnějším, v myšlenkách se vracel do dětství. Setkání s Pissarem a ostatními malíři v něm skutečně probudilo touhu po osvobození... Kupříkladu skutečná Mette to ve skutečnosti nebrala tak sympaticky jako ta filmová. Do konce malířova života se s ním přetahovala o peníze, lhala mu. Jednání jistě pochopitelné, leč do filmově oddané družky daleké. Další zplošštělou postavou je Schuffenecker, který se ve skutečnosti také pokoušel o malbu, ale akademičtější. Je škoda, že se divák nedozví nic o Gauguinovu působení v Bretani, které mělo ohromný vlliv na pozdější umění (nabisté), ale hlavně (ve spolupráci s Bonnardem) dalo vzniknout takzvanému syntetizmu, stylu pro Gauguina tak typickému - tedy plochy ostrých, nemíchaných barev oddělené konturou. Z filmu se o skutečném Gauguinovi dozvíte máloco, i jeho bytí na Tahiti, posléze na Markézách, tu splývá v jedno místo a celé je to takové uhlazenější než asi skutečnost byla. Gauguin vedl rozsáhlou korespendenci (vyšla i v Čechách), ze které lze čerpat informace. Jinak musím doporučit knihu od Henriho Perruchota, ve které se o tomto malíři dozvíte víc, a mnohem celistvěji. (08.06.2006)

Většina herců si jednou dvakrát v životě zkusí uměleckou roli nějakého velikána a snaží se tak na sebe upoutat pozornost Akademie nebo Zlatých Glóbů. Kiefer Sutherland šel po stopách Paula Gauguina a stal se velkým umělcem. Bohužel jeho život nebyl tak poutavý jak by jsme si přáli, ale jeho velký propadák ve své době byl jen předzvěstí známé poučky, že umělcovo dílo je doceněno až po jeho smrti. (26.07.2006)

Achjo-Tak moc jsem si přál aby to bylo aspoň dobré, ale ona je to tááková ptákovina. Životopisně bolestně nepřesné(né li přímo zavádějící až lživé). Charakterově trestuhodně zjednodušující. Nesmyslně zromantizované..... Už hudba v prvních okamžicích naznačuje, že tohle bude film spíše o tom jak si tuctový američan(přestože to není americký film) představuje exotiku a život umělce, něž o tom jaká exotika a umělcův život opravdu jsou. Odbytý scénář podtrhává naprosto nezvládnutá režie a i herecky je to naprostá bída. Natassja je žalostná a Kiefer přestože se ze všech sil sympaticky snaží dosáhnout aspoň na level průměrného herectví, zase a znova mu to klouže do pathosu a bezradného přehrávání(O ambici alespoň se přiblížit laťce, kterou nastavil jeho otec o sedmnáct let dříve ve stejné roli, nemůže být vůbec řeč)...... Všechno špatně.. Chválím snahu natočit film o mém oblíbenci-víc asi nic(přestože bych rád) (28.06.2014)