Johnny si vzal pušku

To je veľmi zaujímavý film. Film, ktorý ostáva dlho v hlave. Film o beznádeji. Film, ktorého príbeh nikto nechce ani vzdialene prežiť. Film, ktorý nesie silné protivojnové posolstvo napriek tomu, že obsahuje minimum záberov z bojiska. Film, ktorý sa oplatí vidieť, aj keď je len čiernobiely a od 1. svetovej vojny už uplynulo toľko rokov. (23.06.2019)

No doprdele!!! Čekal jsem nějakou otravnou přeceněnou psychedelii a on se z toho vyklubal naprosto brutální film. Zapomeňte na ochrnuté lidi, beznohého Toma Cruise v Narozen 4. července či hlucho-slepou Helen Kellerovou. Tady je za první světové války zraněný voják, který postupně zjišťuje (a s ním diváci), že přišel nejen o ruce i nohy, ale zároveň i skoro všechny smysly a místo obličeje má jen díru. Doktoři ho zachrání kvůli testům a věří, že jeho mozek je mrtvý, ale on vnímá, přemýšlí a utíká z černobílé reality do barevných flashbacků plných vzpomínek na rázovitého tátu, dětství, jeho krásnou lásku i naivní vlastenecké ideály. Jsou tu i psychedelické fantasmagorie, promluvy s Ježíšem či s lidmi z jeho minulosti alias vlastním podvědomím. A člověk je šťastný za každý flashback, aby se nemusel dívat na tu realitu, ve které jsem si přál většinu filmu, aby ho někdo zabil. Při představě takhle dopadnout mě z toho nebylo dobře... a z toho konce už vůbec ne. Ač je spíše drama než opravdový válečný film, přesto jednoznačně válečný film roku 1971. (09.01.2023)

Neskutočný film, ktorý mi bude hádam navždy rezonovať v hlave. Pripomína, že nech je to akokoľvek v prdeli, napíšem to doslova, môžeme byť radi za to, že sme. Johnny Got His Gun ponúka dokonalé obrazy metaforicky vyjadrujúce situáciu, v ktorej sa nachádza hlavná postava. Tá celý čas rovnako výborne prednáša vnútorný monológ, opisujúc svoje pocity a myšlienky, v ktorých sa túla aj do svojej minulosti. Nakoniec mi však predsa len trochu chýbal záver, ktorý by bol výraznejšie pozitívny alebo negatívny. A to sa bavíme v takej rovine, že najpozitívnejší možný záver by predstavoval Johnnyho smrť... Neplánujem tento film pozerať znova. Nezaradí sa medzi moje obľúbené filmy a nebude patriť k radostným filmovým zážitkom... 70% (31.03.2015)

Je to fakt hodně zajímavý film, ale asi mi uniká jeho smysl... A bez toho je to prostě takové nezáživné a stačilo by tomu věnovat tak o čtvrť až půl hoďky míň... Trochu jsem ožila, když pacient konečně přišel na to, jak se s někým dorozumět, ale i to bylo záhy smeteno ze stolu... Pak už byl naštěstí konec :-) (22.05.2015)

Dnes v noci se mi ten příběh usídlil v hlavě a nemohla jsem ho z ní dostat. Nejlepší protiválečný příběh. A já jsem si nemohla vzpomenout na název knihy a jméno spisovatele, i když jsem věděla, že autor knihy byl také režisérem filmu. Takže jsem vstala a googlila jsem. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že mi něco takového vypadlo z hlavy. Film jsem viděla před mnoha lety, knihu jsem četla ještě dřív. Kniha by byla na pět hvězdiček. Ta bezmoc a to zoufalství mladého muže, který se probouzí v nemocnici a postupně zjišťuje, že je slepý, hluchý, němý, bez rukou, bez nohou...A někde na něho čeká jeho dívka a jeho rodina. Dalton Trumbo se inspiroval novinovou zprávou o případu majora, který byl ukrýván v tomto stavu v  nemocnici několik let. Hrozné. Komunikoval s okolím tak, že vyťukával morseovku hlavou do polštáře. Když jsem četla svým puberťákům ve škole ukázky z knihy, nikdo ani nedýchal. A to jsem vybírala opatrně, aby neutrpěli šok. (12.12.2023)