Jehla

Originální dílo, které pouze nabývá na síle, když si uvědomíme, jak vypadala předešlá díla socialistického realismu. Hlavní hrdina není typickým kolchozníkem, který seje pole srpem a v druhé ruce třímá kulomet – vše pro lepší zítřky a plnění pětiletky (což ostatně nebyla ani Malá Věra s velkým „apetitem“ do života). Kdepak. Moro to je drzoun, flákač a stejně tak vypadá hlavní dějová osa. V některých sekvencích se na diváka valí přehršel nápaditých postupů a energických zvrat(k)ů, což je efektivně střídáno oddramatizovanými, hluchými místy, která vedou akorát tak do slepých uliček. Proti schematismu tehdejších děl se bojuje absurditou a uvolněným směřováním; možná jen Lenin s papírkem pod jazykem ví, jak se bude vyvíjet další záběr. Disco, rock a folkové motivy burácí proti zarezlému hukotu kombajnů. Většina děl, která reflektovala očekáváný pád režimu, nebo již těžila z jeho zániku, disponuje obdobnými rysy. Rozpad, šeď, grotesknost, vzdor, nuda, barvy (Kouř/Assa/ Astenický syndrom). Paradoxem u nich je, že často zůstávají jedněmi z mála děl v lokálních kinematografiích až do dnešních dnů, která nesou autentickou výpovědní hodnotu, než se filmový trh zhroutil pod jeho demokratizací, tzn. tuny náklaďáků s porno-videokazetami a rybími prsty. I český film stále čeká na výrazné dílo, jež by vykouřilo hřebejkovsko-koljácké líbivosti. (10.05.2012)

Již po pěti minutách filmu milovníkům a znalcům autorské, artové a experimentální kinematografie začíná být jasné, že Igla nese rysy a známky něčeho více než jenom filmu. Proto je lepší ihned přepnout do jiného módu a vnímat spíše obrazy, hudbu, střih, odkazy, zvuky a náznaky a jiné režisérské "řádky", z kterých se pozvolna skládá poetická balada o volném poutníkovi životem. Ruský rocker Viktor Coj nehraje roli, ale představuje typ člověka – hrdiny své doby, jímž bezpochyby byl. Svým pojetím je Igla něco jako Velký šéf nebo Drak přichází říznuté Jarmuschem. Ovšem Jarmuschovy hloubky Igla nedosahuje. (03.12.2014)

Viktor Coj byl svého času pojem. Nebála bych se ho nazvat sovětským Jamesem Deanem, a to nejenom tím, že je pojí stejný smutný osud, kdy oba zemřeli při autonehodě. Po shlédnutí filmu Igla mi je docela jasné, že Coj musel být skutečným hrdinou tehdejší socialistické mládeže. Co se týče samotného filmu, myslím, že v něm nejde ani o samotný příběh (ostatně ten je docela banální – mladík ve snaze zachránit svou přítelkyni se zaplete s drogovými překupníky), jako o formu, jakou je podán. Jedná se o jakousi obrazovou a zvukovou koláž. Dialogy, které jsou zde vcelku úsporné, střídají texty vytržené z jiných relací a filmů. Do toho všeho zní hudba, kterou složil sám Coj. I když je Igla podána vcelku nekonvenčně, pořád je to příjemná a zpestřující podívaná. (22.03.2011)

Brilantně natočená generační žánrovka! Nejzajímavější jsou samosebou reálie – od ošoupaných a nesmírně fotogenických lokací, přes ty tváře z nicoty středoasijského socialismu až po neexistující Aral a s ním peklo přesahující významem zvolený žánr. K tomu připočtu animace a vynikající zvukovou stopu a jsem téměř u pěti hvězd. A ano, Coj je tu kazašský Dean anebo Belmondo a k tomu Bruce Lee. Slyšet aspoň jednou v životě Když mne stará matka zpívat učívala v podání balalajkového souboru s ženským sborem a saxofonovým sólem stojí samo o sobě za to. (17.01.2023)

Sovietsky pokus o "ameriku". Zobrazenie drogujúcej mládeže bola asi pre východný blog šokujúce a asi aj odvážne, ale na samotný film je to málo. Príbeh je chaotický a málo nosný a je v ňom iba málo prvkov, ktoré naozaj zaujmú. Väčšinou je to nuda, pritom stopáž ani nie je dlhá. Uspávalo ma to. Jedným zo zdarilých prvkov je fajnová 80-ková hudba - asi hlavného predsatviteľa Coja, o ktorom som ale doteraz jakživ nepočul. Druhým (vtipné) akčné súboje v štýle Bruca Lee, ktoré pobavili. (26.02.2020)