Papierový vojak

Ruský film, ktorý by mohol dať veľa, ale okrem kazašskej stepi a pár rozpadnutých drevených barákov vidíme prevažne iba hlavného hrdinu, ktorý má nejaké problémy. Aké, to sa dozvedáme postupne a niekedy to trvá naozaj večnosť. Film v ktorom, ide prevažne o prípravu kozmonautov na let do vesmíru, vám paradoxne nepovie na túto tému takmer nič, čo je veľká škoda, pretože si myslím, že by sa toho dalo veľa zaujímavého povedať. Celý film sledujeme zadumaného hlavného hrdinu, pri ktorom som mal pocit, že sa rozpráva sám so sebou. Chvíľu to má svoje čaro, ale pozerať na to dve hodiny už chce trpezlivosť . Skrátiť to o 20-30 minút , pridať pár zaujímavostí, alebo scén z prípravy kozmonautov a možno by som dal aj štyri. Takto iba slabý priemer. 60%. (23.02.2012)

Jaro 1961 v kazašské stepi, kde se chystá start první kosmické lodi s člověkem na palubě. Bláto, pár dřevěných boud, hlína, beton, šeď, nuda. Všechno tak šedé, až jsem občas zapomínal, že koukám na barevný film. Na základně nejsou žádní pečlivě vybraní muži s výbornou fyzickou i psychckou kondicí, jak bych předpokládal, ale hroutící se neurotici. Něco jako Woody Allen, ale bez humoru. Ale dokázal jsem u toho neusnout. (15.07.2009)

Okrem tohto filmu som od Germana, ml. videla len Garpastum, takže všetky pomerky sú vo vzťahu k nemu ;-). V zásade opäť spojenie súkromnej línie s udalosťami národného (až svetového) dejinného významu. Tentokrát ľudí a ich bežností okolo vyslania prvého kozmonauta do vesmíru. Možno je to aj obdobím, v ktorom sa film odohráva - oproti Garpastu Papierový vojak (ako bol flm uvedený na ArtFilme 2009) postráda atmosféru nostalgie za "starými dobrými časmi". V zásade, niet sa čo diviť, keďže PV spadá do postalinského obdobia, ktoré sa neustále pripomína, či už väzenskými lágrami alebo úžasným portrétom J.V. Stalina lemovaného žiarovkami. Ladenie teda o poznanie ťaživejšie, temnejšie; trochu náročnejšie na koncentráciu. Samozrejme, pridajte si "klasicky rusky" dokonalý vizuál s rámovaním na milimeter. (22.06.2009)

Kdyby Chruščov četl Čechova, byl by mezi nimi chycen hlavní hrdina. V ruském umění mnohokrát využité téma zbytečných lidí, nahlodávající duši ruské inteligence, se znovu odehrává v nitru postavy, jež je zároveň chycena mezi Moskvou a Kazachstánem roku 1961. Film je zároveň skvělou sondou do života fiktivní postavy i tehdejší doby - v krátkém mezidobí mezi pádem stalinského režimu a úplným vyprázdněním socialistických hodnot pozdního brežněvismu bylo období, kdy Svaz i jeho obyvatelé skutečně mířili ke hvězdám. Komunismus ještě mohl být dosažitelný sen - vždyť ruský člověk, syn pologramotného mužika, se chystal jako první dobýt vesmír. Kdo chtěl, mohl ještě věřit. A nebyla by tato víra - byť možná bláhová - v danou chvíli ryzejší, upřímnější a skutečnější, než klasická intelektuální skepse, egocentrismus a kariérismus? Hlavní hrdina je tak rozpolcen ve svém soukromí (hodnotami buržoazní inteligence, reprezentované manželkou), ve vztahu ke svým předkům (korelátem buržoazní manželky jsou rodiče z řad inteligence, zabití v stalinském lágru) i vůči přátelům (emigrace). German ml. dokázal zhmotnit toto dilema i v mizanscéně - je možné věřit, že z toho typicky ruského rozpadájícího se bordelu, kde se stále něco kazí, něco nefunguje, sugestivně zachyceného v bahnitém prostoru kosmodromu, může vzejít epochální událost? /// German-syn po formální stránce zcela těží z práce svého otce - práce s rámováním, hloubkou pole, mizanscénou - krása pohledět. Navíc je záslužné, že se stejně jako otec snaží polidšťovat události, jež by mohly a v minulosti často sklouzávaly k velkolepé freskovitosti (2SV, stalinismus, zde Gagarin). (16.10.2015)

6 týdnů, kdesi v kazašské stepi na jaře roku 1961. Příprava možných prvních kosmonautů na první let člověka do kosmu....Typický, ruský film. Pomalý, rozvláčný, jako by nic neříkající, bohužel pro mě, ve druhé polovině k uzoufání nudný. .Jeho smysl jsem hledal, hledal a hledal, ale bohužel zase jaksi nenašel nebo on mě, teď fakt nevím. Za dva. (24.01.2015)