Sekretárka

Děkuji Tomovi z kyslíkárny, že mi Sekretářku někdy před deseti lety doporučil. Myslím, že by ten film měl být slavnější, než je. Sadomaso mi moc neříká, proto jedna hvězdička dolů. Tím chci naznačit, že ten film je nejspíš dokonalý. Taky ho doporučuju kudy chodím. Ale nevím o nikom, kdo by se na základě mého doporučení na Sekretářku kdy podíval. Myslím, že za to může téma. To bude také nejspíš hlavním důvodem, proč tenhle velezábavný film není tak slavný, jak by si zasloužil. (04.10.2015)

James Spader jindy není zrovna můj šálek kávy. Ledaže by mi tu kávu uvařila sekretářka v rozpuku, patřičně submisivní a vnitřně nejistá, tím víc vzrušující šťabajzna. Což tento případ je. V jiných filmech pro mě vždy poněkud slizký (navíc bohužel jen amatérsky) a vnitřně rozháraný James Spader dostal tentokrát roli, která mu sedla jak prdel na hrnec. A šťastně vzlykající Maggie Gyllenhaal byla prostě k sežrání. Tu bych z fleku zaměstnal jako sekretářku i já! Tedy, pokud bych v mládí místo učení nevyrýval do školních lavic kosočtverce a měl nyní vlastní firmu :-). Milý film o lásce, která by asi měla i trochu bolet. Film pro každou romantickou duši, které se nebojí nějakého toho plácnutí přes zadeček, popřípadě sexu v lese, připoutaná ke stromu. (10.12.2012)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)

Takže za A: Maggie zkrátka NENÍ ošklivá. Navíc tady předvádí všem, že prostě umí hrát. Za B: Tento film neměl být nějak šokující. Je to jen jiný pohled na lásku. Za C: Ten film mě donutil přemýšlet a proto mu dám plný počet. Protože, kde je hranice normality? Kdo říká, že láska musí být vždy něžná? Proč, když nezapadáme do davu, jsme hned nenormální? A proč bychom měli vůbec někam zapadnout? Tento film mi do hlavy vnesl spoustu otázek. A tak to mám rád. Za D: Pokud se vám nebudou líbit první 3 minuty, tak ten film radši vypněte. Anebo, (jako v mém případě), počkejte, co se z toho vyklube. Já počkal a vyplatilo se to. (21.01.2009)

Podle obsahu bych řekla, že půjde o trapnou zamilovanou komedii, podle upoutávek v televizi jsem zas myslela, jaký sprosťárničky tam uvidim a bylo to tak půl na půl. Většinu času byla Maggie stydlivou sekretářkou, objevilo se pár sestřihů při "trestání", ale za chvíli oba zas zchladli a vpodstatě se nic nedělo. Ale překvapivě děj ubíhal rychle, nenudilo mě to, a kdyby Maggie nebyla tak podobná jedný nesympatický osobě, mohlo se mi to líbit ještě mnohem víc. (17.10.2011)