Lincoln

Lincoln. Bezesporu zajímavá historická osobnost. Přestože je na plátně skoro neustále, nedozvíme se o něm vůbec nic. Otroctví. Bezesporu černá kapitola amerických dějin. Přestože film pojednává primárně o snaze zrušit otroctví, o americkém otroctví se nedozvíme vůbec nic a ve filmu se jen mihne pár černošských komparsistů. Lincolnova vražda v divadle. Bezesporu jedna z nejslavnějších vražd v dějinách. Přestože skýtala skvělý filmový potenciál, ve filmu vraždu vůbec neuvidíme. Maska Daniela Day-Lewise. Bezesporu jeden z taháků filmu. Přestože jsou maskéři považováni za oscarové favority, Day-Lewis ve filmu spíše než člověka připomíná trpaslíka z Hobita nebo skřeta z filmů Leose Caraxe. Reklama na nejlepší ústavu Spojených států amerických na světě. (04.01.2013)

Jak se chlapíci v Kongresu tahali a přetahovali o 13. dodatek k ústavě, jak upláceli či byli upláceni, jak měnili názor či jak si stáli za svým. Ne, že by to bylo nezajímavé. Ne, že by Lincoln nebyl sympaťák, charakter a zábavný chlapík vyprávějící báječné historky. Ne, že by film nevyvolal emoce v souvislosti s válkou i ryze osobní, při zmínkách o smrti prezidentova syna. Spielbergovi se zřejmě podařilo dosáhnout přesně toho, čeho chtěl. Já jsem si u toho častokrát vzpomněla na Pravou blondýnku 2 a dost fest jsem tam postrádala nějakou pastelovou barvu a hlavně tu čivavu. (29.06.2013)

Zajímavě dehonestující příštup k popisu toho jak se amerika stala onou proklamovanou "nejsvobodnější zemí na světě" (úplatky, manipulace, lži, ignorování zákonů), ale to nic nemění na faktu že se Spielberg věnuje jen jednomu kratičkému výseku z Lincolnova života a úplně ignoruje spoustu mnohem zajímavějších událostí o kterých by mohl vyprávět (mimo jiné i celou válku...). Takže vlastně není moc jasné, proč se film jmenuje "Lincoln", a ne "13. dodatek ústavy USA". Obzvlášť když Lincoln samotný je ve filmu spíš za ťunťu, který jako jolly old fella vypráví jednu historku za druhou, ale jinak nedělá vůbec NIC, zatímco skutečnou práci za něj odvádí všichni kolem. Obzvlášť Tommy Lee Jones si se svou parukou krade celý film pro sebe, a zcela jasně ukazuje kdo je skutečným hrdinou Ameriky a boje otroků za svobodu - Tommy Lee Jones, a ne nějaký Abraham Lincoln. Jinak Spielberg přesně potvrzuje obavy z toho, že půjde o další Amistad - tedy nudnou lekci z dějepisu, tady navíc plnou spousty lidí kteří by asi měli být známí a důležití, ale nejsou, a plný událostí, které jsou tak trochu o ničem, protože všechny bitvy potřebné pro jejich uskutečnění (ať už na bitevním poli, nebo kdekoli jinde) se odehrály už PŘED začátkem děje filmu. Takže jde vlastně jen o to podívat se na to hlasování, při kterém všichni černoušci nadšením obejmou jeden druhého, a začnou vesele pelášit vstříc nejbližšímu KFC. Lincoln naopak zamíří do divadla, a Spielberg kvůli tomu splodí scénu s jeho brečícím synem, za kterou ho chci osobně zabít, vykastrovat a upálit. Chlape, kdo sakra jsi a co jsi udělal tomu božanovi co natočil Jurský Park a kuchal lidi na Omaha Beach?! 6/10 (16.02.2013)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)

Steven ve finále vykřeše dojemnou pohádku ze všeho. Dokonce i z filmu o tom, jak vlídný pan prezident konečně dostává 89 let staré větičce, že jsou všichni lidé (ehm, tedy muži, že...) stvořeni sobě rovni. Má u toho bandu prvotřídních herců, neselhávající Williamsovy trumpety a Kaminskiho opojnou kameru, jenže dvě a půl hodiny dialogů přesto nadchne jen zřídkakdy. Samotný Lincoln totiž především tahá za nitky a málokdy mu věříte odvážný tah na branku (kde je sakra Liam Neeson, když ho člověk potřebuje?), takže musí zaskakovat divácky vděčný outsider s tváří Tommy Lee Jonese, jehož dějová linka jako jediná nabízí opravdové dramatické pnutí a (pro neznalé) nádhernou katarzi. Kolem to však lítá podle pravítka a nebýt Spielbergovy schopnosti pumpovat emoce, kdykoliv se mu zamane, byl by Lincoln jen další historickou freskou, jíž ocení akorát fandové povznášejících dějin a školní drobota, které rozhýbané obrázky přeci jen poslouží lépe než zaprášená učebnice. V téhle podobě je Lincoln tak tak zkousnutelný pro maintreamové diváctvo, víc než umně oživenou lekci z historie, která klidně mohla skončit o čtvrt hodiny dřív, ale vážně nečekejte. (7/10) P. S. Radši dejte šanci Johnu Adamsovi od HBO. Takhle se americké poklady těží na maximum! (10.01.2013)