Lincoln

Velká slova, vzletné proslovy a svým způsobem jen jeden velký Lincolnův bonmot. Spielberg tuhle část americké historie tak dlouho adoroval, až vznikl pouhopouhý průlet učebnicí dějepisu. Krátké rodinné pasáže vypoví o hlavní postavě drobné střípky a jde se čistě po dodatku, míru a politickém vyjednávání. Bez emocí, bez zápalu. Jen s dokonale vysoustruženou výpravou a nulovou přidanou hodnotou. A že Daniel Day-Lewis nebude Abrahama hrát, ale beze zbytku jím bude, jsme přece všichni věděli snad už před první klapkou. Těžké zklamání je teď o to větší, že Steven očividně natočil (další) svůj vysněný opus magnum a mě potěšil jen občasnou Jonesovou uvolněností a podle očekávání i scénou samotného hlasování. Lehce problematický Válečný kůň vypadá v novém světle jako dokonalá dobovka. (05.01.2013)

Mnohé komentáře k tomuto mimořádnému dílu vypovídají více o svých autorech než o díle samém. Spielberg, často nekriticky zbožňovaný a skoro stejně často také tak zatracovaný, se tu vzepjal k mimořádnému tvůrčímu činu. Poslední měsíce života jedné z největších osobností světových dějin 19. století, postihující končící mimořádně krvavou občanskou válku Severu proti Jihu, jsou jímavým příběhem muže, který až do konce svého života zůstal tím, kým byl: prostým mužem z tehdejšího amerického západního pohraničí, zálesákem a pozoruhodným autodidaktem, který se dopracoval mimořádné úrovně. A posléze i dvou volebních období ve washingtonském Bílém domě. Rozvaha, se kterou řídil zemi, odvaha a statečnost, které jej neopouštěly ani tehdy, když stál na pokraji zničující porážky, jsou a byly stejně obdivuhodné jako jeho jedinečný intelekt a pozoruhodná vzdělanost. Spielberg ani autor scénáře si v ničem svou úlohu neusnadnili. Zblízka, pod drobnohledem kamery, vidíme i druhou, odvrácenou tvář americké demokracie, tvář pokrytou boláky ponížení, rasismu s prvními nádechy protofašistických náznaků, politiku, která již tehdy byla nejen v americkém provedení bezskrupulózní. Lincolnova velikost - připomeňme si jeho ohromný pomník nedaleko Bílého domu - tu vyniká ještě víc. Strhující herecké výkony, nesené režisérskou představou a vůlí, mají svůj svorník: je jím Daniel Day-Lewis ztělesňující amerického dějinného velikána natolik suverénně a samozřejmě, že se jím, prodchnut velikostí svěřeného úkolu, skutečně stává podobně jako Jiří Pleskot Edvardem Benešem nebo Meryl Streepová Margaret Thatcherovou. Pozoruhodný výkon odvádí i Sally Fieldová v úloze Lincolnovy kontroverzní choti Mary. Sytě jsou prokresleny i portréty členů Lincolnova kabinetu. Kamera Janusze Kabinského doslova čaruje jak v prostorách Bílého domu, tak ve velkých krajinných záběrech bitevních scén a jejich hrůzných pozůstatků, tisíců a desetisíců mužských mrtvol. Vlastenecký patos, podávaný Spielbergem, je cudný ve výrazu a hluboký v citovém prožitku. Velkolepá severoamerická fuga je jasným oscarovým filmem a současně nadčasovou poctou muži, který patří ve světových dějinách k tomu nejzávažnějšímu a nejjímavějšímu, jak film naznačuje rovněž věcně podaným tragickým koncem-skonem dvoumetrového obra své doby. Pro toho, kdo vnímá život jako zdroj hlubokých, kvalitu životu stále zvyšujících zážitků, jde a půjde o setkání vskutku nezapomenutelné. (04.02.2013)

Skvělé herecké výkony v čele s Danielem Day-Lewisem a poněkud obtížné sledování všech těch politických kliček (bez historických znalostí, což je můj obvyklý problém), to je Lincoln. Steven Spielberg nám předestřel k zamyšlení nesmírně obtížnou volbu tohoto muže, kdy se za cenu zrušení otroctví muselo platit životy vlastních lidí a nenávistí mezi severní a jižní částí země. (23.01.2013)

Tak co hoši, zrušíme to otroctví? Yay or Nay? Lincoln zadumaně hledí. Zákonodárci vyjednávají. Lincoln zadumaně promlouvá. Zákonodárci diskutují. Lincoln zadumaně mlčí. Zákonodárci se hádají. Lincoln zadumaně diktuje dopis. Zákonodárci hlasují. Lincoln zadumaně odchází v dáli. Zákonodárci se radují. Lincoln umírá, tentokrát bez známky zadumání. Řeknu to takhle, pro cílovou diváckou skupinu životopisného historického konverzačního (do prostředí válečného pole se film podívá pouze jednou - hned v úvodu) filmu o slavném americkém prezidentovi a procesu schvalování 13. dodatku americké Ústavy to asi bude dokonalé. Spielberg je mistr svého řemesla, Daniel Day-Lewis mistr svého oboru a oba dva to tady dokazují. Ale upřímně ... koho to u nás /vyjma dejme tomu uměnovědců/ zajímá? Zkrátka pravděpodobně další suchý oscarový vítěz, kterého nebudu mít rád. K dobru nicméně budiž připočteno, že mě to ani chvíli neštvalo aktivně jako Spielbergův předchozí počin. PS: A člověk se celou dobu těší aspoň na ten atentát ... a ono prd. PS2: Stevene, teď už prosím konečně ty roboty. (27.12.2012)

Daniel Day-Lewis vtlačil svojej postave konskú dávku charizmy. Ten z nej vyžaruje a osvetľuje temnotu vojnovej doby. Lincoln pôsobí ľudsky ako uveriteľný zástupca obyčajného človeka. Ľahko zhrbený a situáciou viditeľne unavený prezident s cylindrom a typicky zarastenou tvárou navštevuje zranených, hrá sa so synom alebo zvyšuje hlas pri debatách. Vždy je na čo sa pozerať. Hlavne jeho dlhé vety a prednesy bez jediného strihu sa krásne počúvajú. Vizuálna stránka chce zapôsobiť a podtrhnúť herecké výkony. Pri rozhovoroch či prejavoch je kamera neposedná. Buď sa kolíše zo strany na stranu, alebo pomaly nabieha na hovorcu. Vyvoláva a umocňuje pocit nepokoja. Frontálne jazdy vzbudzujú dôležitosť prejavu, ktorý nezaprie určitú mieru patriotizmu. Lincoln je dramatickou hrou o jednom míľniku americkej histórie. Značne priamočiary príbeh neohromuje. Vyhotovenie a spracovanie až na pár výnimiek neoslní. Spielberg tak nakrútil iba zaujímavú lekciu dejepisu. Navyše dosť človeka nahnevá úplné vystrihnutie vraždy v opere na ktorú človek čaká ako na ihlách. (21.08.2013)