Lincoln

Parádní, i když lehce komornější historický snímek s klasickou spielbergovskou sentimentalitou, kterou tak milujeme. Některé může štvát to očišťování politických praktik za účelem vyššího dobra, jiné zas všechny ty Lincolnovy historky, další zas budou nadávat na nedostatek akce, ale já jsem byla z těhle 150 minut dějepisu o jednom z nejdůležitějších momentů historie Spojených států amerických nadšená. Víc takových filmů, mistře! (24.01.2013)

Tak jsem krátce po sobě shlédl dva filmy hájící práva barevných na pojem "občan tmavé barvy pleti" a ne lakonicky "negr" (Tarantinův Django a Lincoln). Škoda, že tyhle dva filmy nevznikly dřív, určitě by jednou dostaly Nobelovku. Takže až v roce 2012 Špilberk zfilmoval své vlhké sny. Ale tak bezkrevně a nezáživně, až jsem si připadal jako na akademické přednášce, hlava i víčka mi vypověděly službu a plnily zákony gravitace. Dvou a půlhodinová konverzačka, v níž zprvu exceluje Day-Lewis, ale po 50minutách stále stejného výrazu začně nudit. Ačkoli jsem měl dojem, že vidím vizážově skutečného Lincolna! Úžasná podoba. Neznaje historii, asi by se mi na film dívalo líp. (13.01.2013)

Mnohé komentáře k tomuto mimořádnému dílu vypovídají více o svých autorech než o díle samém. Spielberg, často nekriticky zbožňovaný a skoro stejně často také tak zatracovaný, se tu vzepjal k mimořádnému tvůrčímu činu. Poslední měsíce života jedné z největších osobností světových dějin 19. století, postihující končící mimořádně krvavou občanskou válku Severu proti Jihu, jsou jímavým příběhem muže, který až do konce svého života zůstal tím, kým byl: prostým mužem z tehdejšího amerického západního pohraničí, zálesákem a pozoruhodným autodidaktem, který se dopracoval mimořádné úrovně. A posléze i dvou volebních období ve washingtonském Bílém domě. Rozvaha, se kterou řídil zemi, odvaha a statečnost, které jej neopouštěly ani tehdy, když stál na pokraji zničující porážky, jsou a byly stejně obdivuhodné jako jeho jedinečný intelekt a pozoruhodná vzdělanost. Spielberg ani autor scénáře si v ničem svou úlohu neusnadnili. Zblízka, pod drobnohledem kamery, vidíme i druhou, odvrácenou tvář americké demokracie, tvář pokrytou boláky ponížení, rasismu s prvními nádechy protofašistických náznaků, politiku, která již tehdy byla nejen v americkém provedení bezskrupulózní. Lincolnova velikost - připomeňme si jeho ohromný pomník nedaleko Bílého domu - tu vyniká ještě víc. Strhující herecké výkony, nesené režisérskou představou a vůlí, mají svůj svorník: je jím Daniel Day-Lewis ztělesňující amerického dějinného velikána natolik suverénně a samozřejmě, že se jím, prodchnut velikostí svěřeného úkolu, skutečně stává podobně jako Jiří Pleskot Edvardem Benešem nebo Meryl Streepová Margaret Thatcherovou. Pozoruhodný výkon odvádí i Sally Fieldová v úloze Lincolnovy kontroverzní choti Mary. Sytě jsou prokresleny i portréty členů Lincolnova kabinetu. Kamera Janusze Kabinského doslova čaruje jak v prostorách Bílého domu, tak ve velkých krajinných záběrech bitevních scén a jejich hrůzných pozůstatků, tisíců a desetisíců mužských mrtvol. Vlastenecký patos, podávaný Spielbergem, je cudný ve výrazu a hluboký v citovém prožitku. Velkolepá severoamerická fuga je jasným oscarovým filmem a současně nadčasovou poctou muži, který patří ve světových dějinách k tomu nejzávažnějšímu a nejjímavějšímu, jak film naznačuje rovněž věcně podaným tragickým koncem-skonem dvoumetrového obra své doby. Pro toho, kdo vnímá život jako zdroj hlubokých, kvalitu životu stále zvyšujících zážitků, jde a půjde o setkání vskutku nezapomenutelné. (04.02.2013)

Spielbergu, prosím, vzpamatuj se! Já vím, že máš zřejmě naprosto nezkrotný pocit povinnosti točit historické megabijáky, ale toto se může líbit jen Amíkům, a to mám ještě strach, že ne všecky to nebude taky otřesně nudit. Pro non-USA citizens vyloženě očistec. Použijte Wikipedii, ušetříte dvě hodiny... 50% (11.02.2013)

V něčem mi vlastně Lincoln nepříjemně připomenul (před)loňskou vyhypovanou senzaci Černobílý svět. Zřejmě svým ostentativním lpěním na tom, že černá a bílá, pravda a lež nemají žádné odstíny. Spielberg natočil film, při jehož sledování se mi vybavil Eliadův koncept absolutního epického času. Není to historické drama. Je to mýtus. Mýtus, v němž se politici rozpadají na osvícené progresivisty, hysterické tmáře a bezpáteřní "váhavce". Mýtus, v němž se neptáme, co hlavní postavu motivuje k tak odhodlanému postoji, co jí žene kupředu, protože sama hlavní postava je absolutní pravdou (i když naznačuje určitou vnitřní rozeklanost, film ji nikdy nenechá převážit a narušit státnickou auru). Lincoln si nemohl přát lepší formu, než jakou mu vtiskl Daniel Day Lewis - pomalý, rozvážný, rozšafný, nekonečně laskavý a přitom přesvědčený a přesvědčivý do morku kostí. Spielberg se k postavě chová s nápadnou ikoničností - to, jak jí umíšťuje do záběrů, jak využívá významotvorného světla, to nás jen utvrzuje v tom, že před námi nestojí Lincoln smrtelník, ale Lincoln-ikona. Když pak prezidenta dostihne smrt, vytasí Steven barokizující záběr, v němž je život temnotou a smrt světlem ("Odešel do Věčnosti"). Hagiografie svatého, a to včetně struktury vyprávění - expozice odhalující svět v nerovnováze / osvícení skrze sen / náprava / mučednická smrt (něco, co dobře funguje od středověku, přes mesianismus, sorelu až dodnes). Nevysmívám se tomu, nezpochybňuju to, už jsem viděl zbožštěné jiné lumeny s daleko větší mírou diletantismu a u Lincolna mě to neuráží. Ani se mě to ale nijak nedotýká. Tohle je film-rituál pro věřící, ať už "lincolnovce", nebo "spielbergovce", kteří se budou předhánět ve chvále toho, jak narativně i formálně brilantní to je (a skutečně je). Neupírám mu vizuální podmanivost klasického umění, ani vypravěčskou bravuru, s jakou do koženého rámce poslaneckých rozprav vnáší Spielberg humor a dovedně střídá časoprostorové plány. Ten film je ale profesorsky studený, v některých oheldech zjednodušený, vyhýbající se skutečným problémům... musím se trochu usmívat: když Lincoln uplácí demokraty politickými trafikami, aby mu šli na ruku, shodneme se, že dělá správnou věc (protože zastupuje pravdu, "je to dávno", navíc je to natočené jako komedie). Když ale hrdina Dne zrady dělá totožnou věc, je to odporný pragmatismus, špína, hnusná politika a američtí kritici píší o filmu, který současná Amerika nepotřebuje. Současná Amerika určitě potřebuje Lincolna a pevný žulový mýtus. Já jako divák nic podobného vidět nepotřebuju, i kdyby to mělo sebe-virtuóznější formu. Je to z mého pohledu sebe-potvrzující ideologická nuda, která se brání jakýmkoli pochybám tím, že je vymýtá stokrát viděnými schématy, kterým dojem výjimečnosti dodávají elitní herecké tváře a osvědčenou strukturou vyprávění. Takový film mi ale není schopný nabídnout nic životného, jen zívající propast odstupu od dokonale koherentního a uzavřeného světa mýtu. With all due respect, mr. Spielberg. (11.01.2013)