Dlouhý, široký a krátkozraký

-Svěrák: Vážení přátelé, přeji vám dobrý večer. Dovolte, abych vás dnes trochu zasvětil do Cimrmanovi tvorby v oblasti pohádek. Italský vědec a publicista, Dženáro Kasteli z Neapole, přirovnal nedávno Cimrmana k sopce, která svou činností zasypala sama sebe. Já myslím, že to je přirovnání více, než výstižné, neboť z Cimrmana opravdu jako z vulkánu tryskaly na všechny strany mohutné erupce objevů z oblasti fyziky, chemie, botaniky, geologie, pedagogiky, na něž pak dopadala sprška soch, obrazů, divadelních her, básní, referátů, i jeho slavných Kondolenčních listů, a vysoko nahoře, zůstaneme-li ještě v tomto přirovnání, vysoko nahoře se pak ještě dlouho vznášelo mračno drobnějších aforismů, matematických vzorců, historických dat, aby se nakonec, kdy se už zdálo, že se živel zcela uklidnil, snesl z čisté oblohy výmluvný mistrův epitaf: Budoucnost patří aluminiu. Nepřekvapí proto, že Cimrman byl snad vůbec největším světovým sběratelem pohádek. V jeho stínu zůstávají i tak velká jména, jako Němcová, Erben, Kubín, Bartoš, ze zahraničí třeba bratři Grimmové, přesto, že na to byli dva. Cimrmanův názor na pohádku byl zcela vyhraněný. Ve své studii Sbírejte pohádky, otištěné v anarchistickém časopise Doutnák, Cimrman píše: Jak vlastně připravujeme své děti pro život ? Před spaním jim čteme příběhy, kde nejmladší a odstrkovaný princ dostane tu nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky, a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když ale děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatím, co si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura, uzavírá Cimrman, je podle mého soudu dětem nebezpečnější, než alkohol, či zápalky. Cimrman se však nespokojuje jen s kritikou, ale dává příklad vlastními tvůrčími činy. Tady je nutno přiznat, že řada jeho pohádek vzbudila odpor, zejména u dětí. Skutečně, mám na mysli třeba jeho pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel, nebo jeho syrový pohádkový horor O třinácti tchýních, a neuspěl ani, podle našeho názoru docela roztomilý, Kašpárkův hrobeček. Dramatická pohádka Dlouhý Široký a Krátkozraký, patří k dílům zdařilejším, za Cimrmanova života se dočkala dokonce několika repríz, tuším, že tří. Naše úprava ponechává text zhruba v původní podobě, až na pár drobných změn. Tak, především jsme se rozhodli projasnit celkově chmurnou atmosféru pohádky. Například zakletá princezna Zlatovláska se v naší verzi nepromění v ohyzdnou Babici, ale v krásné mladé děvče. Druhým takovým zásahem byla redukce mrtvých, z původních Cimrmanových 27, na pouhé tři. A konečně se nám podařilo, a to byla práce opravdu nejtěžší, snížit na polovinu sklerózu děda Vševěda. Ke druhé změně nás vedla Cimrmanova ručně psaná poznámka na titulním listě hry: Nedělat přestávku, jinak utečou. No, my tomuto problému čelíme tím, že přestávku sice děláme, ale zařazujeme jí hned za třetí obraz hry, což je tak nečekaně brzo, že se děj nestačí ani jaksepatří rozběhnout. Podle odhadu našeho divadelního psychologa Dr. Kláska, se o přestávce publikum rozdělí na dva tábory: Jedni by rádi odešli domů, ale je jim líto, že vyložili tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druzí, kteří by teda taky rádi odešli domů, ale ti zas setrvávají ze zvědavosti, zda druhá půlka večera bude stejně slabá, jako první. No a kromě toho, zamykáme hlavní dveře. Ostatně divák, který by si nechal ujít druhou část večera, by se ošidil o jeden výstup, který vzbudil světový rozruch, zejména teda na Litoměřicku. Jedná se prostě o takzvaný: Zázrak divadelní techniky. Totiž, před vašima očima, za plného osvětlení, při otevřené oponě, dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Já bohužel nejsem natolik technicky erudovaný, abych vám mohl princip celého toho složitého zařízení popsat, ale máte-li zájem, jsou-li mezi vámi technici, tak je tady náš jevištní technik pan Koudelka, který to celé, podle Cimrmanova původního nákresu, rekonstruoval, a mohl by nám povědět, jak to tam vlastně chodí. Mohl bych ho zavolat, ale abyste pak neříkali, že to nemá cenu… Já ho zavolám…. Tak, to je pan Koudelka. Pane Koudelko, já jsem tu hovořil o tom Cimrmanově vynálezu, který jste dával dohromady, mohl byste divákům ve stručnosti vysvětlit, jak to chodí ? Nemusíte se pouštět do žádných referátů, čistě rámcově… Že vás ještě přerušuji, já jsem si všiml, že je tam celá taková soustava vzájemně propojených, a přesně vyvážených vodičů, a celé je to myslím fixováno v tom levém portálu… -Koudelka: Tam žádný vodiče nejsou. -Svěrák: Aha, vidíte, ještě, že vás tu máme. Já tomu tak nerozumím, ale všiml jsem si, že jak tam ta princezna Zlatovláska stojí, tak se za plného osvětlení promění, že ? to je pravda, ne ? -Koudelka: hm… -Svěrák: No a já jsem si právě myslel, že je to způsobeno těmi vodiči, víte, respektive jejich napětím, že se jí ty staré rysy odstraní a se nahradí novými. A to vy právě ovládáte u toho řídícího panelu, ne ? -Koudelka: Tam sedí Maurenc. -Svěrák: Tak to je pravda, dneska tam sedí pan Maurenc, ale obyčejně tam snad sedáváte vy, na principu to nic nemění, ne ? Ten jsem myslím popsal zhruba tak správně, tedy až na tu pneumatickou část, to máte pravdu, o té byste se mohl rozhovořit… -Koudelka: Tam vždycky sedí Maurenc. -Svěrák: Tak já vám děkuji… Já jsem vám říkal, že to nemá cenu. Teď bych se s vámi rád rozloučil, a to úryvkem ze zdravice Německého Bohemisty Helmuta Beránka. Prof. Helmut Beránek přednesl tuto zdravici na konferenci o české pohádce v Uhříněvsi. Řekl doslova: Já přijel na vaší konferenci jsem včera večer a zaslechl mnoho zajímavých referátů. Některé já budu stranou ležet nechat muset, ale projev vašeho významného kapacity Dr. Zdeněk Svěrák mě ohromně zarazil. To je trochu nepřesné. Já opravdu něco tak zajímavějšího neslyšel. Já seděl na větvi, když on hovořil o vašem folklor sběrateli Cimrmanovi. Dr. Zeman, nebo cu vaj špíl Dr. Drábek, povídali taky zajímavosti, ale proti Dr. Svěrákovi to byly úplné voloviny. Děkuji za pozornost… (02.10.2007) (menej) (viac)