Plechová kavalerie

Ano, i takové p.čoviny jako pacholík a rohlík k svačině se za normalizace v televizi řešily....Od totálního televizního zla to zachranuje celá plejáda tehdejší herecké elity v čele geniálním Menšíkem, který i v takové hovadině dokázal, že je PAN komik a hlavně herec a nezapomenutelné, téměř až směšné hlášky ... 30% (02.08.2011)

Tak pochcat kombajn, soudruzí čudlácí i kultůrtrégři... A můžete dnes - vy doživší se - všichni bryndat, jak jste takto tenkrát pochartisticky chacharsky podkopávali normalizaci a dnes lidu lizumilně fňukat, že "SE" ta televizácká kultůra >porevolučně< tak zkomercinalizovala a zhůvěřila... °-/ . . . Vlastně je dobře, že to ta novácká blbovize znovu zrecyklovala, je dobré si neustále připomínat, kdo je CO! Jak říkám, pochcat... - - - - - (Nahodile sledováno v tehdejší šašskosolvinské těleviďénii ve stavech na plech tehdy v oněch dobách normalizačních, hodnocení poplachové na vítězný únor 2006, komentář při znovuuvedení prvního dílu na >tvNoha< zde roznožmo znechucený jako čtyřiapadesátý - 12.7.2011) (12.07.2011)

Seriál o kombajneristech? Jeho největším svízelem je fakt, že tehdá to tvůrci patrně mysleli vážně. Leč o tom já nevím nic. Pro mě, pro študáka, který si v době vzniku Kavalérie hrál v uhláku na horníka, je tento seriál humornou vzpomínkou na časy, kdy jsme s kamarády při žních chodívali za barák na pole a nechali se vozit v kombajnech. (13.07.2011)

Jediný z budovatelských seriálů Jaroslava Dietla, který neměl úspěch. Po premiéře na konci 70. let se vysílal až o miléniu. Ono se nebylo moc co divit, lidi ve městech asi žně dvakrát nechytli. O ději nemá cenu se bavit, opět tupý šablonismus, který bohužel fungoval. Viděl jsem jenom tři díly, přesto si dovolím hodnotit, legendární Svačinu totiž nic nepřekoná. Krásný bizárek. (16.12.2021)

Plechová kavalérie ukazuje snad nejlíp, že to s těmi scénáristickými schopnostmi Jaroslava Dietla nebylo ve skutečnosti tak slavné, jak se traduje, že jeho "znalectví" obyčejných lidí a jejich každodenních problémů je mýtus, který se zbortí v okamžiku, kdy začneme víc do hloubky zkoumat psychologii jeho postav a jejich vzájemné (zejména milostné) interakce. Zbyde nám něco, co dnes můžeme konzumovat pouze jako nechtěnou parodii schopnou vyvolat potoky slz smíchu. Jak jinak než parodii brát od stolu z pera vycucané epizody ze života kombajnérů "bojujících o zrno" (a občas proti pribináčkům)? Jak jinak než parodii brát např. Hanzlíkovu postavu "sukničkáře" Vildy Muclingera, který by ve své červené havajské košili, ve které chodí, pracuje, jí i spí, mohl umění lásky "vyučovat na Karlovce"...? (Scéna, v níž svádí svou bytnou (Geprtová) - výjimečně v košili bílé - je bezkonkurečním kabaretním vrcholem celého seriálu). Jak jinak než parodii brát celý motiv boje za uznání autority, když hlavní postavou je tak neprůbojná figurka, jakou představuje Víťa Kubánek? Komičnost byla ze strany tvůrců jistě v mnoha ohledech záměrná a odpovídá tomu funkce některých postav (viz skvělí Menšík, Filipovský aj.), ale ryzí směšnost tryská především ze scénáristické marnosti (u níž jsou bizarní zápletky pouze jedním z projevů). A pokud to nebyl vyloženě subverzivní Dietlův & Dudkův záměr (čemuž moc nevěřím), seriál kromě toho dokonale manifestuje zoufalou nekompetentnost pod vládou jedné strany. Podobně jako např. v Zákonech pohybu se zde bez obalu ukazuje všudypřítomné podvádění, nepořádek a špína (zrezlé plechy kombajnů), příšerná infrastruktura, špatné zásobování, machismus a ryze nesoudružské vztahy... Pěkná ilustrace normalizačního marastu, která tehdy prošla jen díky klapkám na očích.__ Faktem je, že Plechová kavalérie byla propadákem už ve své době: Rudé právo tehdy seriál odbylo jako neúspěch, který "rezignuje na všechno náročnější" a že si vystačí "s něčím na způsob kulisy" [RP, 9.2.1980, s. 5], dobový komentář v Tvorbě pak dále zmiňuje "pseudokonfliktnost zápletek", "pohádkový svár dobra a zla" a "figurkaření namísto vytváření plnokrevných, životných postav" [Tvorba, 9.1.1980, s. 6] a bohyně české kritiky Mirka Spáčilová tehdy natvrdo napsala, že Plechová kavalérie je "jedním z nejslabších seriálů původní tvorby, které se v poslední době objevily na obrazovce" [MF, 29.12.1979, s. 7]. Ostatně jak moc mimo tento seriál (i jeho autoři) byl už tenkrát, naznačuje vážně míněná úvaha samotného Dietla o tom, proč nepřítomnost hlavní ženské postavy nahrazuje licitovaný mariáš: "zdá se mi, že ten mariáš sem strašně patří, že je to ten střelný prach, který voní každému mužskému" [Květy, 20.12.1979, s 47]. Toto je ten pověstný skvělý vypravěč a znalec obyčejného člověka...? Hvězdička za ty slzy smíchu. (14.11.2020)