Bytosť

,,NECHCEŠ SA UKÁZAŤ PRETOŽE PRICHÁDZAŠ Z PEKLA A MÁŠ STRACH." __ Vyspelejšia a temnejšia verzia Hopperovho ,,rodinného" ,,Poltergeista" disponuje solídnou atmosférou, slabšou trikovou stránkou a do polovice naplneným potenciálom. Vzhľadom na 80. roky mohla byť scéna znásilnenia pred prizerajúcimi sa deťmi skutočnou lahôdkou. Je veľkou škodou, že ňou napokon nebola, pretože Barbara Hershey by ju svojím sexepílom nepochybne utiahla, ostala však len ,,na efekt nahá". Dlhšia minutáž, Carlino postupné ,,zvyknutie si" na útoky a medializácia jej problému skôr uberá filmu na pôsobivosti. Slabšie, menej dramatické finále čiastočne ospravedlňujú informácie o skutočnej povahe prípadu. Stláčanie prsníkov už nikde nebude také ako predtým. (1443. hodnotenie, 139. komentár k filmu) (17.06.2019)

Stejně pro diváka i pro hlavní postavu začíná dost drsné terorizování a znásilňování svobodné matky Carly v jejím domě jakousi zlou neviditelnou osobou nebo duchem bez varování a nekompromisně. Útoky jsou náhlé a kruté, ale naštěstí ne příliš explicitním násilným způsobem jako v dnešních filmech, ale možná že tak by to mělo ještě větší účinek. Na Carlu tohle znásilňování duchem pochopitelně nemá zrovna nejlepší dopad a po jednom z "vážnějších" útoků se rozhodne zajít za psychologem. Tady film začíná docela slušně diváka navádět jiným směrem, i když útoky dál pokračují zatímco psychologové tvrdí že to není pravda (to má i jednu vtipnou scénu na sezení Carly s houfem psychologů, kteří se po jejím odchodu baví o její diagnóze), a dokonce jsem začala opravdu trochu pochybovat jak to vlastně celé je. Ve druhé polovině ale napětí začíná dost ochabovat, protože nastupuje typická poltergeistovská část se světýlky a prskavkami a bojovnou náladou s komandem parapsychologů, což zabíjí tu zoufalou beznaděj hlavní hrdinky, která se první polovinu filmu bojí bydlet ve vlastním domě a taky to působí dost divně, když se najednou nevysvětlitelné jevy dějí jak na běžícím páse bez ohledu na to kdo je poblíž, zatímco v první polovině to ještě tak trochu hrálo na obě strany, psychologovskou a duchařskou. Tahle náhlá a výrazná proměna filmu mě dost zklamala, ale po lehce megalomanském finále přišla ta jediná poslední scéna, která nás rozsekala a za kterou si film zaslouží ještě tu jednu hvězdičku navíc, takovouhle fackou divákovi má správný horor končit aby to mělo pořádný účinek. Mělo to navíc působivý hudební motiv při útocích, ale bohužel skladatelé se u tohohle filmu moc nepředřeli, protože hudební motivy to má všehovšudy tři, úvodní skladbu na začátku a pak pištivou hudbu a tu útokovou, ve zbytku filmu je ticho. (01.01.2011)

Nadprůměrný hororový thriller se zajímavým tématem. Ten jde ostatně ještě dál, než Spielbergův a Hooperův Poltergeist. Sidney J. Furie (mimochodem zajímavé příjmení :-)) podle skutečného případu rozehrává povedenou hru neviditelného trýznitele a jeho oběti - matky tří dětí. Bez zbytečných efektů a s povedenou atmosférou se mu podařilo vytvořit pozoruhodné dílo, jenž rozhodně stojí za vidění. 70% (21.10.2009)

Tady se asi shodnu s většinou, když řeknu, že první polovina je velice příjemně mrazivá a ta druhá prostě o něco málo slabší. Tenhle neprávem opomíjený mysteriózní thriller s prvky sci-fi by si rozhodně zasloužil mnohem víc pozornosti, neboť se jedná o velmi povedený film. Dobře natočené scény, úžasná prsa hlavní hrdinky, parádní herecké výkony, výborný scénář a postavy jsou podané tak, že jim prostě věříte všechno, co řeknou a to se mi na tom líbilo, hlavně u charakteru skeptického dr. Sneidermana, který je zároveň asi nejlepší postavou. Ještě musím zmínit hudbu - na takovýto typ filmu je sice netypická, ale mě se strašně líbila a neuvěřitelně mi tam pasovala. A finále se povedlo a ta neopakovatelná atmosféra osmdesátek tam je taky, takže za mě velká spokojenost. Hororem bych to nenazval, ale dílo je to v mnoha směrech famózní. Za mě 82%, nechápu, proč je to tady tak podhodnoceno. (08.02.2015)

Mne osobne nesadla škatuľka "na motívy skutočného príbehu", pretože tvorcovia sa akoby zľakli prísť s vlastnou teóriou a tak po celý čas vzbudzujú napätie a tajomno, aby nakoniec všetko nechali na divákovej fantázii. Film je zaujímavý ale skôr tým, aké témy podsúva. Takže môžeme celú historku brať ako metaforu toho, ako si udalosti vysvetľuje psychiatrická obec, ale Bytosť sa dá chápať aj ako pohľad na neschopnosť tejto obce prijať akékoľvek iné riešenie, než im káže veda. Čiže do hry sa dostáva aj vlastná pýcha, ktorá sa nedá zľúčiť so skutočným pochopením pacienta. Problém som mal trochu s tým, že sa scény viac menej len opakovali, pričom posun sme zaznamenali až vtedy, keď sa na scénu dostali paranormálni fanatici. BTW osobne si bytosť vysvetľujem ako skutočne zhmotnený strach Carly, ktorý dostal reálnu oživlú podobu. Sedí mi to viac než nejaký pekelník. (28.11.2019)