Hoffman

Fascinuje mě kolik různých hereckých poloh dokázal Peter Sellers tak přesvědčivě a mistrně zahrát, a přestože je ta Hoffmanova nejblíže asi k Chanceovi z Byl jsem přitom, stejně jakýmsi způsobem naprosto vybočuje. Může za to pravděpodobně proměna hlavního hrdiny, ze kterého se během příběhu stane něco tak odlišného od postavy, kterou divák poznal na začátku, až se tomu ani nechce člověku věřit. Obměnou však neprochází jenom on, ale i ženská hrdinka a vůbec celý děj včetně žánrů filmu. Na začátku diváka sundává Hoffmanův zvrhle vtipný projev, aby později publikum ždímala po litrech Benjaminova citlivost (zvláštně jeho přiznání, které mnou emocionálně obrovsky hnulo a těžko na něj jen tak zapomenu; v každém případě o citovém vydírání tady rozhodně nemůže být řeč). Ostatně celá atmosféra snímku, tolik proměnlivá, diváka napíná, dráždí, nutí ho se těšit na každý další dialog, výraz hlavních hrdinů a v závěru člověk tolik touží po tom, aby ten jejich týden nikdy neskončil. Zároveň však dokáže pohladit po duši (na místě je také zmínit krásnou hudbu v čele s tolik říkající úvodní/závěrečnou písní). Plnohodnotný prožitek také záleží na tom, zda je divák ochotný na tuhle dokonale absurdní hru přistoupit, zejména přijmout jistě obtížně pochopitelné/uvěřitelné jednání/rozhodování slečny Smith a v neposlední řadě se smířit s koncem. Závěrem je tedy potřeba konstatovat, že v tomto případě rozhodně nejde o komedii v pravém slova smyslu, a že kromě úchylných hlášek typu: „Slečno Smithová? Prosím, udělejte si maximální pohodlí…jako byste chtěla být oplodněna.“ dostane potencionální divák i jiné typy emocí a ne vždy bude cítit potřebu se zrovna smát. Objektivně si film zaslouží 4*, čistě subjektivně (ano, uvědomuju si řadu nedostatků) je to slabší plný počet. (21.04.2013)

Hoffmanovi kdysi ublížila mladá kolegyně z práce, on ji vydíráním přinutí, aby strávila týden v jeho bytě a rozehrává zlomyslnou psychohru. Ze začátku se hlavní hrdina jeví jako narušené chladnokrevné monstrum, ale postupně se dopátráme dalších souvislostí a zjistíme, že za tou krutostí je volání o pomoc... Neexistuje herec, který by se pro tu roli hodil líp než Peter Sellers, sám taková tvář pod maskou. A je to hlavně jeho kreace, co ten film drží nad hladinou průměru, protože tak nenápaditou dramatizaci knihy jsem už dlouho neviděl. O tom, co se dá ukázat konkrétní situací, protagonisté dlouze a nezajímavě rozprávějí, každou chvíli "důležitě" nakousnou něco, co pak není dopovězeno atd. V Geblerově románu je to asi všechno jasnější, ale že bych ho teď začal dychtivě shánět po antikvariátech, abych se dozvěděl víc? Ne ne, tak zajímavý příběh to zas není. Špatný film to není, ale měl na víc. 70% (24.10.2005)

Pan Hoffman je poněkud tajemný muž mnoha tváří... má pověst velkého sukničkáře, nekompromisně se podbízí slečince v bytě (některé ty jeho úchylné řečičky nebylo zrovna lahodné poslouchat). Na druhou stranu není mu cizí být příjemným společníkem do páru, také zábavným průvodcem po výletě v přírodě, který vám za pochodu imituje kvákání žab, no jindy se v něm taky probouzí velká nesmělost a ostýchavost... Člověk nikdy neví, jak se protentokrát znovu zachová a podobné je to s celým filmem. Když slečna Smithová dobrovolně zazvoní u bytu pana a a zároveň se ho od první chvíle štítí, jsme vhozeni do znepokojivé situace, která neměla našlápnuto daleko od strašidelného thrilleru. O dvou postavách toho nevíme mnoho, netušíme, proč se vlastně v případě takové vztahové konstelaci sešli, a směr, jakým se bude příběh vyvíjet, umí mnohokrát překvapit. Mezi Peterem Sellersem v nezvyklé poloze psychologicky složitého milovníka a mile naivní Sinéad Cusack tu panuje zvláštní napětí, které postupem času dává vzniknout zajímavé chemii. Dokážou utáhnout celý komorní snímek natolik, až si v několika málo scénách říkáte, jak explicitní přítomnost dalších postav působí málem rušivě. Za čistokrevní komedii bych snímek neoznačil, ale z některých scén a závěru nakonec ten hřejivý pocit zůstal... a tady raději končím, abych nevyzradil pointu a závěr. 90% (21.05.2020)

Milo ma prekvapila Sinéad Cusack - jemná, priam éterická ( trochu mi pripomína Magdu Vášaryovú v mladosti). Registrujem ju skôr v zrelom veku, najmä ako milujúcu a hrdú matku Johna Thorntona v North & South alebo sympatickú domácu pani v Bertolucciho Zvodnej kráse, a hlavne ako mnohoročnú manželku Jeremy Ironsa (a matku ich dvoch synov). V Hoffmanovi má krásnych 22 a pripomína mi príbeh o Kráske a Zvierati.... (15.02.2010)

Keď začal film a krásna mlada žena zazvonila na dvere a otvoril jej milý, ale rozpačitý chlap, tak som ešte  vtedy netušil aký kolotoč žiadostivosti, pohŕdania a výstrednosti sa práve roztočil. Ale pekne po poriadku: Na začiatku som nechápal vobec súvislosti, prečo chlap dobíja ženu, ktorá ho evidentne nechce a nechápal som ani to, prečo išla k nemu domov , keď je jej tak odporný. Ale ako sa film rozbehne, všetko to krásne vysvetlí a aj keď i potom to nedáva až taký zmysel, ale zas ľudské zmýšľanie je u každého jedinca rozdielna a predvídať ich nejde. Peter Sellers si rolu zvodcu a pokušiteľa neskutočne užíval a Sinéad Cusack mu dlho odolávala a tie jej vyjavené až zhrozené gesta boli roztomilé. Ona aj keď hrala nedobytnú pevnosť mala pôvabne čaro a nečudujem sa, že osamelý chlap jej mohol odolať, práve naopak. Konverzácia medzi dvoma rozdielnymi osobami tu mala svoje neodolateľné čaro a tak keď sa do toho primotali ďalšie postavy, to troška stratilo na svojej kráse, ale si uvedomujem, že príbeh musel nejako napredovať. Koniec je už celkom neoriginálny a predvídateľný, ale ako celok má film bavil a o to ide, nie je dôležitý jeden článok zo skupiny , ale celok a ten bol luxusný. Silne 4*. (13.06.2023)