9. rota

Utužování kolektivu při uřvané buzeraci jsem si svého času užil do sytosti, takže chrochtání lehkého kulometu ani svištění minometných střel mne nevyvádí z klidu, ale pokud bych měl být nasazen v boji proti afgánským skákačům z děr, tak si raději osedlám střelu dlouhého doletu a odfrčím na ní do klidu Ostrova svobody. Soudruhům z 9. roty při jejich pobytu na slunci zkrátka nebylo co závidět, ale z bezpečí obývacího pokoje, chrabře schován za neprůstřelnou sedačkou, jsem trochu toho chlapství v sobě rozhodně pocítil. (06.11.2012)

Z prvu to vypadalo dobře, ale postupem česu jsem zjišťoval, že na film pouze koukám. City se prostě nedostavily. A to je u filmu s touto tématikou prostě málo. Nezachránilo to zhola nic. Všechny dojemné a nebo překvapivé momenty jsem už viděl dříve. A nedakázala to zachránit ani poslední bojová scéna. Rozhodně né špatný film, ale z mého pohledu ani ničím výmečný. Za mě 68% (02.04.2013)

Celkem solidní válečný počin. V první polovině se seznamujeme s mužstvem, jsme svědky jejich tvrdého výcviku a také je tu jakási snaha o vykreslení jejich charakteru, ale marná sláva, tohle Rusům moc nejde a z mého pohledu to je velmi křečovité. Po přesunu do Afghánistánu už nabírá děj spád, vykresluje život na frontě a je zde i pár solidních přestřelek, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že je to pořád, vyjma závěru, takové bezkrevné či nedynamické. Herecky potěšil talentovaný Čadov v roli panického Vrabce a líbil se mi i Artur Smoljaninov jako Ljutyj. 65% (07.06.2009)

Válečný velkofilm je natočen působivě, což o to, ale ideologicky jde přesně v linii současné ruské vládní garnitury. V mnoha záběrech se třepetá rudá vlajka se srpem a kladivem, vojáci jsou vylíčeni jako hrdinové, pro které je kolektiv vším (“Chlapi, jak já vás mám rád!“), a hlavně si nikdo z nich nepoloží otázku: Co sakra v tom Afghánistánu vlastně děláme?! Tedy pardon, jednou jim ji během výcviku položí jejich velící a v odpověď zazní sborově: „Bratrská internacionální pomoc.“ Tak tohle jsme poslouchali dvacet let, že… (15.06.2008)

Bonus: Sněhurka       Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal. Na vteřinu jsem vyměkl a přestal se krýt, vzápětí jsem dostal kanadou kopanec mezi nohy a než jsem stačil popadnout dech a začít kňučet, už mi na tepnu na krku tlačil břit nože... Tohle všechno mi způsobila ta scéna se Sněhurkou a partou vojáků, kluků, co zítra odlétají pokusit se nepadnout v Afghánistánu (a taky se vrátit vcelku, se všemi končetinami). Tahle 9 rota je působivý a silný (proti?)válečný film, natočený Rusy o pro ně velice citlivém tématu, naprosto obyčejně, bez příkras nebo ideologických kudrlinek . Ze žádného zákopu na mě nečouhaly rohy pěticípé hvězdy a když četa při teoretické přípravě na to, jaký jsou Afghánci nebezpečný ludry, sborově recituje ideologické oddůvodnění proč vlastně lezou do té země a s jakým cílem, člověk to nebere jako agitku zaměřenou na diváka, ať už rudou nebo protiválečnou, ale jako prosté svědectví doby. A jednoho tragického, neúspěšného a hrozně zbytečného válečného dobrodružství. Zdravím svého kamaráda M. do Lógaru. Prý letos prostí vesničané v horách měli bohatou sklizeň. Díky skrytému, ale všudypřítomnému dozoru Tálibánu. A produkce opia je už zase na úrovni před vpádem Amíků. Stejně jako všechny armády před nimi, i oni nakonec budou muset tu zemi opustit (a tvářit se, že to vlastně žádná porážka nebyla). Z té haly jsem tenkrát utekl, Sněhurku jsem jako jediný z party nepomiloval a z Opavy do války v Afghánistánu jsem odletěl umřít jako panic. Na tu krásně zpocenou holku s něžně vykrojenými rty, tak udivenou, že jí říkají Venuše, co z mořské pěny vystoupila, klečí jí u nohou a všichni naráz je líbají, jsem už jen marně s lítostí vzpomínal... „Už ti někdo řekl, jak moc jsi krásná?“ „Co tak koukáš, zamiloval ses do mě? Tak se se mnou ožeň, a tihle tvoji kamarádi k nám budou chodit na návštěvu...“ „Jsi jako bohyně...“ „A ty jsi idiot...“ (21.12.2012)