Réžia:
Jan MatějovskýScenár:
Miloš SmetanaKamera:
Alois NožičkaHudba:
Milan ŠolcHrajú:
Petr Haničinec, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Zdeněk Buchvaldek, Jan Kanyza, František Němec, Václav Švorc, Václav Neužil st., Bohumil Šeda, Miroslav Částek, Karel Vlček, Jiří Zahajský (viac)Obsahy(1)
Epizoda ze života Jiřího z Poděbrad, posledního krále z českého rodu... Hra Miloše Smetany zachycuje úsek ze života Jiřího z Poděbrad od korunovace po úmrtí (1458–1471) a vytváří tak portrét pozoruhodného panovníka, jehož jméno zářilo jako symbol české státnosti, jako symbol vítězného vojevůdce a rozvážného státníka; mohutné, složité a rozporuplné osobnosti uprostřed velmi dramatického patnáctého století. Třináct let samostatné vlády chtěl ze všech sil uhájit to, co vybojovalo husitství; chtěl to uhájit i v době a v prostředí, které naopak chtělo s husitstvím zúčtovat. Právě v této napjaté době vznikla Poděbradova myšlenka vytvořit spolek panovníků, kteří by konflikty řešili dohodami a smlouvami, a ne válkou. I jako otec přinesl oběť své milované zemi, když korunu českého krále nepředal svému synovi, ale polskému králi Vladislavovi. Ne nadarmo jej František Palacký nazval „knížetem míru“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Ryze divadelní formou zpracovaná televizní hra na historické motivy. Formě jsou tudíž přizpůsobeny i herecké výkony, takže jako filmové - či televizní dílo vyznívá tahle inscenace dosti ploše. Každopádně v kontextu tehdejší normalizační tvorby jde nesporně o zajímavý a po více jak třiceti letech i stále shlédnutelný >umělecký< počin... ()
Jiří z Poděbrad, panovník, který v mnohém předběhl svou dobu. Jeho strategie založená na toleranci a diplomacii ovšem musela v tehdejší Evropě pod žezlem papežů tvrdě narazit, stejně jako plán vytvořit jakési středověké "společenství národů". Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou vzdělané Evropy i domácími odpůrci byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jeho převratné a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenky nakonec nenašly pochopení a místo evropského sjednocení vedly k dlouholetému konfliktu. Televizní inscenace Jana Matějovského věnovaná jedné z největších postav našich dějin není jen opakováním známých událostí a dat. Zamýšlí se spíše nad významem, který měl český panovník v evropském kontextu, a zároveň nabízí jednu z volných interpretací této části naší historie. Zárukou mimořádného uměleckého ztvárnění je bezesporu i výběr hereckých představitelů v čele s Petrem Haničincem, který svého krále "dvojího lidu" charakterizuje v dramaticky působivé zkratce, jako člověka pevného, rozhodného a spravedlivého. Ze zástupu vedlejších hereckých kreací lze vedle Daniely Kolářové (královna Johanka) a Václava Postráneckého (Matyáš Korvín) upozornit i na neprávem opomíjeného Zdeňka Buchvaldka v roli Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, úlisného šlechtice, který svými intrikami uspíšil mocenský pád Jiřího z Poděbrad. ()
Velmi slabě převedený Vančura do divadelní TV inscenace i když herci dělali co mohli. V podání Daňka by to jistě bylo o třídu výše (vzpoměňme na jeho Hříčky o královnách). Divadelní forma - proč ne, ale i v divadle okresního formátu by měli snahu neodehrát důležité scény s jedněmi kulisami, jako zde při jednání papeže a poté Jiřího v Praze. Holt pro normalizační ČST to nebyl zrovna kus, na který by byla ochotna vyčlenit větší peníz z rozpočtu, ten dávala do jinačích projektů, třeba do normalizačních seriálů jako byla Žena za pultem apod. ()
Portrét Jiřího z Poděbrad už je dnes v mnohém překonaný. Určitě bych ho nelíčil jako slabého či nerozhodného krále. Nebyl krve královské, navíc podobojí, jeho pozice v evropské diplomacii byla mimořádně těžká. Jeho přirozený spojenec též nekrálovský zvolenec Matyáš Korvín mu podrazil nohy ve chvíli, kdy si oba mohli být prospěšní. Jako milovník míru proválčil Poděbrad většinu své vlády a mír za něj uzavřel až nástupce Vladislav. Fakticky byl králem českým, ve vedlejších zemích nevládl. Inscenace pozoruhodná, nutno předem znát dějiny a hlavně postavy, které v ní vystupují. 70% ()
Nepříliš nápaditá TV inscenace, jejímž hlavním posláním bylo zřejmě didaktické přiblížení jednoho z významných úseků našich dějin podle dobově platných školních osnov. V tom svůj účel vcelku splnila, zato po umělecké stránce to dopadlo spíš podprůměrně. O tom, že tvůrci ani zřejmě neměli žádné vysoké ambice v tomto směru svědčí i angažování většinou druhořadých nebo ještě mladých herců, z nichž (alespoň některých) se teprve skutečné osobnosti měly postupně stát. Jedinou opravdu vyzrálou hereckou figurou z tehdejší špičky zde byl jen Petr Haničinec, který jediný také celkové vyznění zachraňoval, sám na to ale pochopitelně nemohl stačit. Doslova otřesný výkon, plný až amatérsky toporného přehrávání, pak předvedla zejména D. Kolářová. Kvalitou typicky normalizační produkt, občasné Jiříkovo titulování "bratře králi" mi v uších znělo skoro jako "soudruhu králi". ()
Reklama