Mníchov

Mnoho je tu napsáno o kameře, výpravě, střihu, dobové stylizaci, nemá smysl to opakovat, pouze řeknu, že vše funguje na výbornou. Některým ovšem vadí, že film "nedává odpovědi". Ono kdyby někdo odpovědi znal, myslíte, že už by nebyly známy? A naopak mentorský přístup vlastní mnoha americkým filmům (všichni se mějme rádi a budujme demokracii) by působil dost falešně. Film rozhodně není pro slabší povahy, je velmi naturalistický a explicitní. Jediné, co trochu snižuje hodnocení, jsou místy poměrně slabší dialogy, které často dost polopaticky informují diváka o rozpoložení postav a jejich postoji k věci. Ovšem až na Avnerův dialog s mladým Palestincem: "No, jak dlouho čekali Židi na svůj stát? 2000 let. To můžem taky." P.S. Po Říši slunce nejlepší Spielbergův film, jestli bude pokračovat v našlápnuté linii (Minority Report, Catch Me If You Can, Terminal, War of the Worlds, Mnichov), jsem dost zvědav na jeho další počiny. (10.02.2006)

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)

Mníchov je ďalší „vážny“ film mága Stevena Spielberga. Rozoberá v ňom výbušné vzťahy medzi Palestínčanmi a Izraelom po únose a zavraždení jedenástich izraelských športovcov na mníchovskej letnej olympiáde v roku 1972. Takto explozívny námet je tvrdým orieškom, na ktorom by si menej skúsený tvorca isto vylámal filmové zuby, Spielbergovi sa však najmä vďaka jeho režijnému umu podarilo zvládnuť ho na výbornú. Je potrebné vyzdvihnúť najmä nestranný prístup, s ktorým režisér pristupoval k látke. Nestavia sa na žiadnu stranu a dáva rovnaký priestor pre prezentáciu názorov oboch strán. Nechá diváka pochopiť postoj a motiváciu každého účastníka konfliktu. Práve toto je najväčším ideovým prínosom Mníchova v čase jednostranne zameraného televízneho spravodajstva. Po formálnej stránke je film výborne zvládnutý, zaujme najmä luxusná Kaminského kamera a výborná Williamsova hudba. Eric Bana ako Avner síce je vedúcim hercom, ale rovnako ako vo svojom teame čističov nenecháva hrať ostatných len druhé husle. Zaujme i skvelý Geoffrey Rush, ktorý opäť raz predvedie ako preboxovať vedľajšiu postavu do centra pozornosti diváka. Aby som však Mníchov neprechválil, musím povedať že mám mierne výhrady k stopáži, ktorá síce na prvý raz nevadí, ale po druhý raz by mi niektoré scény pripadali hodne natiahnuté. Takisto by som privítal, keby bol Mníchov ešte trochu viac dotiahnutý v myšlienkovej rovine a nezostal len pri základnej motivácii strán (ktorej zobrazenie ale zvládol bravúrne). Ako päsť na oko na mňa pôsobila scéna pri ktorej sa Avnerova súlož s manželkou prestrihávala so scénou záverečného masakru na letisku. Z toho čo som videl, držím palce na Oscaroch, pretože toto je od Schindlera najlepší Spielbergov film. 9/10 (08.02.2006)

Nejintimnější zpověď filmařskýho srdce co jsem kdy viděl. Je to pár minut co dojel poslední titulek a absolutně si nevybavuju kdy mě nějakej film tak strašně vygumoval jako Mnichov. Mnichov je plný bolesti, ale i naděje. Takovou porci lidskosti a poselství k zamyšlení jsem snad ještě nikdy v žádným filmu neviděl. Steven Spielberg natočil tolik úžasných filmů za který si zaslouží uznání, ale jen jeden z nich je ohromující poctou lidskýmu právu na život, jen jeden z nich se totiž jmenuje Mnichov. Eric Bana tady zahrál na hranici geniality a ani všichni další o moc nezaostávali. Tohle z hlavy už nikdy nedostanu, ty dialogy jsou nadčasové a tak strašně trefné, třeba dialog mezi Mathieuvem a Ericem na nádraží (viz Lima ), to má v sobě větší sílu než nekonečné plkání o míru z úst všech mocipánů světa. A ten závěr v podání Erica Bany ? Nevím jestli mě někdy při tolika scénách ve filmu bylo víc do pláče než tady. Já bych si strašně moc přál, aby tenhle film neviděli jen obyčejní diváci, ale především všichni ti, kteří mají moc rozhodovat o životech druhých lidí a aby dobře poslouchali každý slovo který je v tomhle filmu vysloveno, moc bych si to přál. Pane Spielbergu zkoušku z filmařiny už jste u mě složil dávno, ale tímhle filmem jste u mě složil mnohem důležitější zkoušku, zkoušku z lidskosti, máte můj doživotní obdiv a respekt. (29.12.2012)

Brilantní řemeslo bez kapky emoce. Spojení tak závažného tématu s touto režijní personou slibovalo emocemi natřískanou podívanou, ale místo toho jsem byl svědkem neúměrně natahované podívané o pomstě, která sice měla být chladnokrevná, ale ani jedna scéna nedokázala oslovit. Spielberg chtěl „politicko-špionážní“ trhriller, který by říznul dramatem o mezilidských vztazích, ze kterých mělo plynout ponaučení o tom, že „násilí jenom plodí další násilí“. Film obsahuje oboje, ale ani jedna složka nefunguje tak jak by měla. Spielberg se neuhlídal a v přemrštěné stopáži se snaží vytvářet morální agitku nejenom pro židy, ale pro všechny lidi, a přitom se mu kostra příběhu rozpadá pod rukama a dojem celistvosti získá divák pouze v případě čistek palestinských teroristů, které jsou však jen čistým řemeslem, ničím jiným a tím se vlastně dostávám na začátek svého komentáře (24.03.2006)