Mníchov

I sám Spielberg zdůrazňuje, že Mnichov není dokument, nýbrž "jen" hutný thriller založen na skutečné události. Vnímavý člověk nemusí ani ony skutečné události znát, aby si všiml typického, uhlazeného Spielbergova rukopisu, který si realitu upravuje pro lepší vyznění svých point, na druhou stranu vnímavý člověk nepotřebuje reálné události znát ani k tomu, aby si film plně užil. Mnichov je mistrovsky zrežirovaný příběh, který by se méně zkušeným tvůrcům mohl snadno rozpadnout pod rukama, ovšem s taktovkou Spielberga a perem (lol) Rotha vzniklo dílo, jenž je nejen působivé, co se vyprávění o (utajovaném) boji za vlast týče, ale které ještě více osloví svým vykreslením psychického dopadu toho všeho na jedince. Film má scény jak napínavé, akční, bezmocně naturalistické, tak vůbec-ne-nudně konverzační - tuto filmovou komplexnost plně doceňuji až po druhém zhlédnutí, a tak zvyšuji na 5*. 9/10 (03.05.2011)

S-T-R-H-U-J-Í-C-Í. Pověst Stevena Spielberga jakožto "hodného naivního strýčka" se rozpadá na stále menší kusy s každým činem, který odhodlaný, ale přesto pochybující Avner provede. Ve mikrosvětě tohoto filmu dobro a zlo přestává existovat, protože žádné jednání nikdy není správné...Herecký big band, vypiplaný scénář, hutný myšlenkový základ a uhrančivý Spielberg dávají dohromady jedn z nejintenzivnějších a nejdrásavějších filmů všech dob, sázející jednu nezapomenutelnou scénu za druhou. 100% (05.08.2007)

Opravdu nadšený jsem byl z poznání, že film neukazuje skutečnosti při samotném masakru na olympijských hrách, ale až politické a vojenské manipulace po něm. To za prvé. No a za druhé to byla nekončící akce, která ani na vteřinu nenudila. Připadal jsem si spíš jako kdybych sledoval dokument, než hraný film. (31.12.2010)

"Izrael ztratila svého syna." hořce prohlašovali někteří izraelští předáci na adresu Spielberga. Co je tak popudilo? Ačkoliv je MNICHOV především napínavým špionážním thrillerem, Spielberg už není dávno jenom tím, kdo nechává odříkávat Ítýho "Go home" a Indyho šlehat bičem pro radost divákům, ale chce se také vyjadřovat k bolístkám světa, jak těm historickým (Schindlerův seznam), tak i k těm aktuálním, jako je palčivá izraelsko-palestinská otázka. Když skrze postavu Roberta nechává promlouvat: "Všechna ta krev se nám vrátí. Židé by neměli ubližovat, protože to dělají nepřátelé. Měli bychom být spravedliví. V tom je krása. To je židovské.", nebo když Avner v přesvědčivém podání Erica Bany říká "Dokázali jsme vůbec něco? Každý, koho jsem zabili, byl nahrazen horším. Na konci tohoto zabíjení nebude žádný mír.", možná tak vyslovuje Spielberg svůj vlastní názor a věřím, že se tohle izraelským vůdcům špatně poslouchalo (ale aby bylo jasno, já jsem na jejich straně). A když pominu politikum, co zbylo? Především MISTROVSKY - to desetkrát podtrženo - zrežírovaný thriller, který uchvacuje perfektní filmařinou (např. bych vyzdvihle precizní výpravu s dokonalou atmosférou 70.let), je oproštěn od patosu, jenž byl vždycky bolístkou vážně pojatých Spielbergových filmů a v několika scénách dokazuje, že přerostlé dítě Steven umí i pořádně šokovat (na drsnou naturalistickou scénu zabití holandské vražedkyně jen tak nezapomenu). MNICHOV sice nemá tak hluboký emocionální dopad, jako SCHINDLERŮV SEZNAM, nebo AMISTAD, ale je to kus atraktivní poctivé filmařiny, který chce ´něco´ sdělit a to´něco´předkládá vysoce atraktivní formou. Chyba nevidět. (02.04.2006)

Škoda, že Spielberg Mnichov nenatočil třeba se Spikem Lee, možná by potom došel dál než k tuctovým dialogům na téma domov. Musím vychválit recenzi Vojtěcha Ryndy z Reflexu kvůli přesnému zhodnocení Mnichova jako "skvělého thrilleru se Spielbergem koktajícím nad aktuálními politickými otázkami". Každopádně výtečně natočeno, sedmdesatkovej styl díky Kaminskiho kameře parádně funguje, v některých momentech vyhání napětí do maximální možné míry... ale nepřekryje, že Spielberg není myslitel ani filozof, který by svůj film dokázal oprostit od svého ideově uhlazeného vypravěčství (nic na tom nezmění pár explicitně podaných mrtvol). V prvním plánu Steven přináší znovu své stěžejní motivy (rodina, otec-syn, otec-dcera), což mě štve dvojnásob kvůli tomu, že se komentář k palestinsko-izraelské otázce odbývá pomocí plakátové a typicky hollywoodské scénky s laděním rádia anebo již zmíněnými tuctovými dialogy o domovině. Spielberg nemá moc co říct (byť to říká efektně aa napínavě), a proto raději uhýbá do profláklé osobní roviny, do ničivého víru násilí, který jsme na plátně sledovali už mnohkrát (naposledy a mnohem sugestivněji v Dějinách násilí). Dal bych 70%, když by mě poslední záběr nedovolil vztáhnout Banovu intimní linii k současnosti jako docela hluboké, věcné a smysluplně zobecnitelné vyjádření vystupující proti krvavé pomstě. Ale pořád mě mrzí, že k samotnému tématu Izrael vs. Palestina neřekl Spielberg s kolegy něco duchaplnějšího. (Imho na to nemá při své sentimentalitě potřebný duchovní rozhled, proto ta úvodní poznámka o Spikeovi :-) P.S.: Hra na akcenty mi byla znovu protivná a Geoffrey Rush znovu přehrával. (04.02.2006)