Mníchov

Pokojná atmosféra olympijských her 1972, byla v 05:00 narušena. Jedenáct jmen, jedenáct sportovců, kteří odjeli na olympiádu, se domů nevrátí. A světu je to úplně jedno...... . Ne však S.Spielbergovi. Nesnaží se dávat laciné odpovědi ani moralizovat, je na nás aby jsme schválili ( nebo neschválili) jednání Mosadu - vlastně samostatné skupiny kolem agenta Avnera. Nechybí ani globální pohled Palestinců na Izraelce a tedy zabývání se samou podstatou tohoto věčného boje. Myslím, že je to spíš politickej film, ale přikrytej dekou událostí, které následovali po této teroristické akci. Je nám vnucován pohled ,,jedné strany“, ale to je samozřejmé. Z pohledu filmu (a také událostí) je to ten důležitější. Je třeba ukázat, jaké to je zabíjet pro dobro země, že nic není zadarmo (peníze, svědomí) a že z lovců se může stát také lovná zvěř. Jinak 2 a půl hodiny uběhlo vcelku rychle, protože zajímavej děj doprovází pohodovej soundtrack a herecké výkony. Je to bezchybné filmařské řemeslo, bohužel na téma, které nemusí každého zaujmout. (24.09.2006)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Výborný thriller, který je dle mého názoru víc o nesmyslnosti pomsty než o politice - a jako takový funguje skvěle. O Spielbergově filmařském talentu snad netřeba pochybovat - akademicky chladný film si představuji opravdu jinak. Jestli mi něco chybělo, tak prvek překvapení - film na takové téma asi musel dopadnout právě takhle... (16.03.2006)

Uběhlo zhruba 50 minut z filmu a já si uvědomil, že absolutně nedávám pozor. Jako by vedle mě na pohovce seděl Jar Jar Binks ze Star Wars a svým úchylným hlasem mě pošťuchoval, že z dnešního vysílaného Mnichova budu mít leda tak bolest hlavy. Zapřísáhnul jsem se, že teda teď fakt budu bedlivě poslouchat, pozorovat a hlavně si budu někam zapisovat jména hlavních postav, která se mi ne a ne nakopírovat do hlavy. Jenže pak jsem vzpomněl, že mi v kuchyni stojí už 100% studenej čaj a že tu pitomou mouchu, která furt naráží do okna a šíleně mě tím rozčiluje musím zničit atomovým útokem. Ne- ne- ne, kašlu na nějakou mouchu, teď je přednější Spielberg a jeho film! Bože, kdo je zase tenhle chlap???___ Je pravda, že režisér asi doufal v to, že divák sledující jeho film bude alespoň trochu obeznámený se situací a hlavně, že nebude (jaká zrovna já) myslet na nějaký hovadiny. Spielberg je dobrý režisér, fandím mu, ale Mnichov jakoby postrádal nějaký hlubší význam. Herecké výkony byly jako vždy fantastické (Kassovitz jede!), ale neměl jsem komu fandit a vlastně všechny útoky mě nechávali chladným a vlastně jediné, co jsem z filmu odnesl, byla dvě slova: VELKÉ ZKLAMÁNÍ!___ A jak to všechno dopadlo? Děj jsem pochopil (huráá), mouchu oddělal (hurááá) a čaj vylil, protože byl hnusnej (pche!). Ale proč to ve mě nezanechalo alespoň trochu emotivní stopu? (12.08.2008)

Mnoho je tu napsáno o kameře, výpravě, střihu, dobové stylizaci, nemá smysl to opakovat, pouze řeknu, že vše funguje na výbornou. Některým ovšem vadí, že film "nedává odpovědi". Ono kdyby někdo odpovědi znal, myslíte, že už by nebyly známy? A naopak mentorský přístup vlastní mnoha americkým filmům (všichni se mějme rádi a budujme demokracii) by působil dost falešně. Film rozhodně není pro slabší povahy, je velmi naturalistický a explicitní. Jediné, co trochu snižuje hodnocení, jsou místy poměrně slabší dialogy, které často dost polopaticky informují diváka o rozpoložení postav a jejich postoji k věci. Ovšem až na Avnerův dialog s mladým Palestincem: "No, jak dlouho čekali Židi na svůj stát? 2000 let. To můžem taky." P.S. Po Říši slunce nejlepší Spielbergův film, jestli bude pokračovat v našlápnuté linii (Minority Report, Catch Me If You Can, Terminal, War of the Worlds, Mnichov), jsem dost zvědav na jeho další počiny. (10.02.2006)