Mníchov

Pokojná atmosféra olympijských her 1972, byla v 05:00 narušena. Jedenáct jmen, jedenáct sportovců, kteří odjeli na olympiádu, se domů nevrátí. A světu je to úplně jedno...... . Ne však S.Spielbergovi. Nesnaží se dávat laciné odpovědi ani moralizovat, je na nás aby jsme schválili ( nebo neschválili) jednání Mosadu - vlastně samostatné skupiny kolem agenta Avnera. Nechybí ani globální pohled Palestinců na Izraelce a tedy zabývání se samou podstatou tohoto věčného boje. Myslím, že je to spíš politickej film, ale přikrytej dekou událostí, které následovali po této teroristické akci. Je nám vnucován pohled ,,jedné strany“, ale to je samozřejmé. Z pohledu filmu (a také událostí) je to ten důležitější. Je třeba ukázat, jaké to je zabíjet pro dobro země, že nic není zadarmo (peníze, svědomí) a že z lovců se může stát také lovná zvěř. Jinak 2 a půl hodiny uběhlo vcelku rychle, protože zajímavej děj doprovází pohodovej soundtrack a herecké výkony. Je to bezchybné filmařské řemeslo, bohužel na téma, které nemusí každého zaujmout. (24.09.2006)

Dlouho mi Mnichov unikal, ale včera jsem narazil na film v televizi, tak jsem to konečně zkouknul. No a mám pocit, že kdyby mi film unikal i nadále, tak by to žádná velká škoda nebyla. Občas se teda ve filmu najde nějaká opravdu dobrá a precizně natočená akčnější scéna, ale jinak je to po většinu času takový typicky Spielbergovsky ukecaný a rozvleklý. Navíc tentokrát tomu moc nepomohlo ani herecký obsazení. Eric Banán nebo Daniel Craig jsou mi strašně nesympatický. To už snad radši Toma Hankse. A ostatní herce pomalu ani neznám. A ještě vypadaj všichni stejně a pletli se mi mezi sebou. V těch téměř 3 hodinách se teda najdou určitý pasáže, který mě bavily, ale film by potřeboval tak o hodinu zkrátit. (21.08.2022)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Mníchov je ďalší „vážny“ film mága Stevena Spielberga. Rozoberá v ňom výbušné vzťahy medzi Palestínčanmi a Izraelom po únose a zavraždení jedenástich izraelských športovcov na mníchovskej letnej olympiáde v roku 1972. Takto explozívny námet je tvrdým orieškom, na ktorom by si menej skúsený tvorca isto vylámal filmové zuby, Spielbergovi sa však najmä vďaka jeho režijnému umu podarilo zvládnuť ho na výbornú. Je potrebné vyzdvihnúť najmä nestranný prístup, s ktorým režisér pristupoval k látke. Nestavia sa na žiadnu stranu a dáva rovnaký priestor pre prezentáciu názorov oboch strán. Nechá diváka pochopiť postoj a motiváciu každého účastníka konfliktu. Práve toto je najväčším ideovým prínosom Mníchova v čase jednostranne zameraného televízneho spravodajstva. Po formálnej stránke je film výborne zvládnutý, zaujme najmä luxusná Kaminského kamera a výborná Williamsova hudba. Eric Bana ako Avner síce je vedúcim hercom, ale rovnako ako vo svojom teame čističov nenecháva hrať ostatných len druhé husle. Zaujme i skvelý Geoffrey Rush, ktorý opäť raz predvedie ako preboxovať vedľajšiu postavu do centra pozornosti diváka. Aby som však Mníchov neprechválil, musím povedať že mám mierne výhrady k stopáži, ktorá síce na prvý raz nevadí, ale po druhý raz by mi niektoré scény pripadali hodne natiahnuté. Takisto by som privítal, keby bol Mníchov ešte trochu viac dotiahnutý v myšlienkovej rovine a nezostal len pri základnej motivácii strán (ktorej zobrazenie ale zvládol bravúrne). Ako päsť na oko na mňa pôsobila scéna pri ktorej sa Avnerova súlož s manželkou prestrihávala so scénou záverečného masakru na letisku. Z toho čo som videl, držím palce na Oscaroch, pretože toto je od Schindlera najlepší Spielbergov film. 9/10 (08.02.2006)

V případě Mnichova je možné a dokonce žádoucí srovnání s nedávno natočeným Baader Meinhof Komplexem. Zatímco německý snímek je precizní analýzou jedné teroristické organizace a dokáže do jednoho celovečerního filmu vměstnat její vznik, éru největších úspěchů a zároveň porážku a činí tak velmi komplexním způsobem, když na první místo staví analytický pohled na úkor zábavné složky, Spielberg použil známý teroristický čin jako východisko k natočení dramatu, které chce na prvním místě bavit diváka a zaujímat určité etické postoje. Určitě nejde o hodnověrný snímek z hlediska historické přesnosti už proto, že neexistují doložitelné dokumenty - tajné služby a teroristické organizace obvykle veřejnosti detaily svých operací neprozrazují. Agent Mossadu, který sloužil jako předobraz hlavního hrdiny, ostatně poznamenal, že charakter jeho hereckého představitele se výrazně lišil od jeho vlastních myšlenkových pochodů a konkrétního jednání a film určitě není hodnověrným přepisem událostí. Spielbergův přístup je sice divácky vděčný, ale z mého pohledu je jednání izraelského komanda zatížené neprofesionalitou a v řadě detailů nedůvěryhodné. Scénárista se až příliš inspiroval špionážními popkulturními thrillery typu Ronin, např. si jen těžko dokážu představit, že by špičková tajná služba Mossad, která je spolu s východoněmeckou Stasi považovaná za absolutní vrchol tajných služeb 2. poloviny 20. století, byla závislá na spolupráci s pro ně neznámou soukromou organizací s neurčitými cíly a nevypočitatelným chováním. Po herecké stránce jde o kvalitní projekt. Scénář i režie jsou tradičně, jak je u Spielberga zvykem, na vysoké úrovni. Takové nečekané setkání členů komanda se skupinou bojovníků OOP s řadou vybroušených dialogů a scénou soupeření o rozhlasový přijímač je samozřejmě divácky vděčné a dramaticky rafinované. Stejně tak zpracování jednotlivých teroristických útoků, poprav a soubojů potěší jak tradičního žánrového fanouška tak i diváka, který nehledá jen jednorozměrnou akční podívanou. Celkový dojem: 85 %. (08.08.2009)