Antropofág

Ani o hviezdičku menej. Často sa stáva, že človek svoje hodnotenie z minulosti prehodnotí, pretože film mu nepripadá tak dobrý, ako si na prvé pozretie myslel. To však pre mňa, v prípade tejto klasiky, neplatí. Ani neviem, po koľkýkrát som film opäť zhliadol a stále som cítil len radosť z pozerania. Zomknutá, hustá atmosféra takmer opusteného ostrova, postupne dávkovaný príbeh, geniálne inovujúci slashery a kombinujúci ich s talianskou školou kanibalských filmov, fantastické a stále dobre vyzerajúce praktické gore, funkčné spracovanie a typická italo hudba, skvelá vo svojej svojskosti. Sebavedomá, po práve legendárna flákota, ktorá sa dá pozrieť kedykoľvek znova. (25.05.2019)

Kultovní italská flákota, ve které se toho ve výsledku moc neděje, takže film má spíše hodnotu z hlediska historického či dobového. Hraní mizerné, chování postav všelijaké jen ne logické, masky nepřesvědčivé, ale ta jetá autentická atmosféra, která je umocněna ještě jetějším soundtrackem, je prostě k nezaplacení! :D (22.04.2014)

Tak jsem konečně dal tuhle slavnou italskou malinu. Z časových důvodů jsem to viděl po dvou částech, to ale mé finální hodnocení nijak neovlivní. Sedmdesátky v italské kinematografii byly jedna velká divočina. Krom slavných a kultovních snímků se točily všelijaké erotické šílenosti, prapodivné horory a kanibalské filmy. Zejména kanibalismus byl v té době velmi oblíbeným námětem. V té době byly zejména tyhle filmy závislé na kvalitních maskérech a tak když jste to hodně dobře uměli s latexem, měli jste o práci i zábavu postaráno. Tehdy z toho lecos bylo šokující, nicméně dnes i to nejhorší násilí působí svým provedením velmi úsměvně a až naivně. Halt dnešní divák dost zdrsněl. Tyhle filmy se také vyznačují šílenými scénáři. Hrdinové (přičem herci jsou dost často kapitola sama o sobě) se mnohdy chovají naprosto nelogicky a chaoticky. Zde například dva hrdinové uvidí v zálivu neukotvenou loď. Rozhodnou se, že se rozdělí (přitom po ostrově běhá Otesánek) a loď nějak dostanou ke břehu. Jeden zmizí a ten druhý dojde ke vstupu do hrobky. Hledaje způsobu asi jak zajistit plachetnici sestoupí s loučí do hrobky a vyděšeně pozoruje práchnivějící neboštíky uložené ve stěnách katakomb...:-). Logika fakt těžko pochopitelná. Kosťáci jsou samozřejmě ze sádry, jedna lebza jako druhá s perfektními chrupy, ruce vždy kompet i s prstními články. Jako bejvalej archeolog se tomu musím smát. Ruka to je hromada kůstek a prsty to samé. Jakmile dojde k rozpadnutí chrupavek a tkání zůstávají jen dlouhé kosti a z ostatního jsou hromádky drobných kůstek. Těžko může viset celá ruka z rakve i s prsty... :-). Film provází celkem povedená dobová elektronická hudba. Každopádně dnes je to slušný kandidát do muzea hororů, který vzbuzuje stejné úsměvy jako třeba první automobil na páru. Dávám tedy za dva kousance a spíče měřím dobovou optikou, protože hodnotit to dle dneška nejde. * * (10.06.2022)

Antropophagus disponuje nevídanou ultrabrutalitou, ktorou prevyšuje väčšinu obdobne zameraných talianskych hororov z 80tych rokov vrátane väčšiny fulcioviek. Je to raritné dielko, ktorému by sa žiaden správny hororový fajnšmeker nemal vyhnúť. V rámci filmografie ničoho sa neštítiaceho Joea D'Amata sa bez debaty jedná o špičkový počin. (27.05.2010)

Tak já se přidávám k těm hororovým fandům, kteří tento kousek rozhodně vynášet do nebe nebudou, protože si to ani nezaslouží. Joe D'Amato patří mezi moje oblíbence, ale vždycky mě od něho bavili spíše ty eroticky laděné filmy. Tentokrát ho musím pochválit především za nádherný výběr prostředí, protože ostrov byl opravdu krásný, stejně jako liduprázdné uličky. Herecké výkony jsou hodně průměrné a kromě našeho zabijáka mě nezaujala ani jedna. I tento chlapík měl však své mouchy, stejně jako béčkové gore efekty. Až na pár výjimek na mě moc velký dojem neudělali. Už jsem viděl mnohem lepší triky při prokusování hrdla. Zlatým hřebem je samozřejmě večeře v katakombách, ala baby desert. (07.03.2011)