Purpurové rieky

Ponurá francouzská kriminálka o sadistickém, inteligentním sériovém vrahovi, v níž se sejdou tak těžké kalibry jako je Jean Reno a Vincent Cassel jednoduše nemůže dopadnout jinak, než výborně. A zvláště, když se ještě jedná o má nejoblíbenější francouzská herecká esa:) Pierre toho moc nenamluví. Max zato mluví rád a hodně. Pierre je zasloužilý komisař čestné povahy s letitými zkušenostmi. Max je místní, obyčejný polda v jakémsi zapadákově, kde se stejně vůbec nic neděje. Občas si rád hraje na machra a má rád výzvy. Když se tito dva odlišní poldové setkají a začnou pracovat na společném případu, má se divák na co těšit. O slovní přestřelky a vybroušené dialogy není nouze. Stejně jako se čím dál více začne případ zamotávat a vycházejí najevo děsivé skutečnosti. Napínavý, atmosférický film, který se hrdě může rovnat s těmi nejvymakanějšími americkými kriminálkami. A možná je i převyšuje. Především o ten evropský "feeling." (26.09.2007)

Temný thriller á la Se7en s typicky francouzskou příchutí. Pominu všemi (i mnou) zavrhovaný dementní konec a přejdu rovnou ke kladům. Reno i Cassel se skvěle doplňují a oba mají dost charizma aby utáhli každý svoje vyšetřování v první půlce. Napínavé vyšetřování, patřičně brutální mordy, tajemství na jejich pozadí a temná atmosféra, to všechno za zvuků výjimečně povedené hudby, ta opravdu dělá hodně (*edit: tak soundtrack už se mi podařil sehnat, hurá). Nerozpakovala bych se dát tu pátou hvězdu, protože film by si jí určitě zasloužil, kdyby ovšem nebyl ten konec tak zvrhle imbecilní. Nevěřím, že by nešlo vymyslet i něco rafinovanějšího, než je nejprofláklejší klišé všech dob. (14.12.2010)

„To jsem jí jako měl jednu fláknout? Je to přece jeptiška!“ Temný triler s hororovou atmosférou, tajomným scenárom, jemne béčkarským finálnym horským twistom (no a čo, mne sa ale páčil), atraktívnou horsko-univerzitnou výpravou a vynikajúcim kastingom. Skúsený Reno ako chladnokrvný, rozumný a rozvážny policajt, ktorý videl veľa zla. Ak mu ale raz za čas prasknú nervy, je lepšie pratať sa mu z cesty rýchlosťou blesku. Po jeho boku mladý Vincent Cassel: divoký, nespútaný, nie však trápne namachrovaný. Dole klobúk za to, že je to natočené tak, že vám až pri šiestej repríze napadne, ako je možné, že náckovia s IQ húpacieho koníka (ale čo iné čakať od náckov) v autoservise vo francúzskych Alpách ovládajú capoeru. Navzájom sa Reno a Cassel výborne dopĺňajú, iskrí to medzi nimi, sú vtipní, ale zároveň im veríte každé slovo, každé gesto, úsmev, zvýšené slovo. Majú lepšiu chémiu, ako mnohé slávne filmové romantické páry. Purpurové rieky celý čas držia vašu pozornosť na nohách, mŕtvol pribúda a celý prípad je intenzívny, zamotaný, mrazivý a záhadný. Grangého román je tiež dobrý, ale pravdupovediac filmové spracovanie lepšie. Možno aj vďaka Casselovi, ktorého postava v knihe mimochodom nebola, síce tam bola iná, podobná, ale volala sa Max Kerkerian a celkovo bola charajterovo posunutá úplne iným smeorm, než Casselova. Kino Považan NMnV 2001 (04.01.2009)

ŠŤASTNÝ JE TEN, KDO OBJEVÍ SKRYTÉ PŘÍČINY VĚCI. J.Reno, V.Cassel, vrah, který chce aby oběť co nejvíc trpěla, napětí a překvapení - to jsou věci, které by měli být zárukou dobrého thrilleru. a když si k tomu přidáte zajímavý scénář a kameru, myslím, že se nudit nemůžete. jen by mě zajímalo, co má J.R. proti psům? (25.01.2006)

Jako když se na vás po sexu na prvním rande holka zadívá a položí jednu ze tří nejlepších otázek světa: "zůstane to takhle napořád?"; "vezmeš si mě?"; "budeme mít děti?" Mžitky před očima, v hlavě jeden velký otazník a už nikdy si nevzpomenete, co bylo předtím. Přesně takhle to mám s Purpurovými řekami. Pamatuju si jenom okamžik, kdy se Pierre s Maxem schovávají za rolbu, a pak už vidím jen jak řvu na televizi, ať se oblíkne a vypadne z mýho pokoje. (12.04.2015)