Purpurové rieky

Tak tohle jsem necekal. Necekal jsem, ze to bude takova kravina. Reno podava svuj standartne dobry vykon, ale vic me zaujal Cassel, ktery mi prisel mnohem lepsi. Urcita atmosfera a napeti tu nechybi, ale me to moc nezaujalo. Prislo mi to dost nevyrovnane, chvilku docela napinavy, ale pak jen nudny dialogy o nicem. Tesil jsem se aspon na nejaky drasticky zabery, ale ani tech se mi nedostalo. A o konci radsi pomlcet. Nebejt toho, ze tam hraje Reno asi bych tomu dal jen 2* , ale kdyz primhourim oko tak by to ty 3 mohli bejt. (06.03.2005)

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem. (28.08.2010)

Výjezdová skupina v počtu jeden Reno se moc nesnaží a tak na sebe pozornost strhává Cassel, jenž má od natáčení fightu se skinheady nos podobný plachtě windsurfingového prkna. S etalonem v podobě Fincherova 7 to budou mít ostatní filmy vždycky těžké, zvlášť pokud se devalvují takovým pod lavinu patřícím vyvrcholením. Škoda jen, že když se v samém závěru Niemans chystal povyprávět o příčinách svého strachu ze psů, tak kameraman necitlivě odletěl helikoptérou.. (14.07.2009)

Kvalitný kus kriminálky s malým prekvapením, a to sa musí páčiť každému fanúšikovi žánru, hoci šuchotaví Reno aj Cassel sú také vyšetrovatelia ako keby s falošným preukazom, no ošúchaná koženka im v tej zime svedčala. Napriek starému vzhľadu pobaví aj dnes a bez poznania pointy si človek pekne dáva kusy skladačky do seba, nenudí sa ani chvíľku. Možno záver prišiel zrýchlene a trocha kuriózne až málo uveriteľne, čo sa týka priebehu lavíny, a niektoré postavy, ako mama mníška neboli dobre rozvinuté. (03.09.2023)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)