Purpurové rieky

Jako když se na vás po sexu na prvním rande holka zadívá a položí jednu ze tří nejlepších otázek světa: "zůstane to takhle napořád?"; "vezmeš si mě?"; "budeme mít děti?" Mžitky před očima, v hlavě jeden velký otazník a už nikdy si nevzpomenete, co bylo předtím. Přesně takhle to mám s Purpurovými řekami. Pamatuju si jenom okamžik, kdy se Pierre s Maxem schovávají za rolbu, a pak už vidím jen jak řvu na televizi, ať se oblíkne a vypadne z mýho pokoje. (12.04.2015)

Na tento film jsem se těšil. Slyšel jsem o něm jen to dobré, jako že to je hodně zamotaný film, nebo že je to pěkně strašidelné a podobně. No, můžu říct jen tohle: Zamotaný mi nijak zvlášť nepřišel, atmosféra tam sice byla, ale že bych se bál, tak to ne, ale hlavně, tam nefungovalo spojení hudba-kamera! Možná SPOILER! Když najdou pověšenou třetí oběť a vyběhne pak vrah z koutu, tak A: mohla z této scény být efektivní "lekačka", za B: když vyběhnul vrah, tak hudba neuměla pořádně vytěžit z té atmosféry. Takže to vypadalo, že sleduju nějaký hodně béčkový film. Konec možná SPOILERU :-) Takže dávám slušné 4, ale musím podotknout, že nebýt jako vždy vynikajícího Jeana Rena, tak by to byly slabší 3. (07.03.2009)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

"Začneme na hřbitově. Jsem dnes v dobrý náladě." Mám rád, když je to zamotané, napínavé, vtipné a ještě mě to do sebe vtáhne atmosférou. Přesně takové jsou pro mě Purpurové řeky a přestože jsem se v nich již několikrát koupal, tak stačí letmý záběr na Alpy, na první mrtvolu, na nevrhlého komisaře Niemanse a už mě zase mají. A já zase s napětím čekám, jak to tentokrát dopadne, i když po několika reprízách už mám jisté tušení. (04.02.2017)

Výborný detektivní thriller, ve kterém hvězdně zazářil jak Jean Reno, tak Vincent Cassel. Francouzům se podařilo natočit velmi dobrý snímek, který směle konkuruje americkým protějškům. Ke konci je to možná trochu přitažené za vlasy, ale jinak tento film hodnotím kladně.. Myslím, že z něj šlo vytřískat ještě víc, ale i tak je to velice koukatelný snímek, u kterého se místy budete bát a místy nebudete vědět jak a proč.. Přesně jak má být. 90% (30.11.2009)