Prekliati králi

Výborný historický seriál. Jak to bylo kruté a jak se dějiny opakují. Včetně "honění a pálení čarodějnic". Musím to upřesnit. Nevěřila jsem, že osoba Roberta z Artois opravdu existovala, TAK JSEM SI TO VYHLEDALA NA INTERNETU. A skutečně ! Robert z Artois byl královský syn, vlastně bratr vládnoucího krále Filipa IV. zvaného Sličný. Ptám se : Jak mohl král dopustit, aby byl jeho bratru odňat rodový majetek hrabivou tetou Mahonitou ? Jenže ona měla na tehdejší dobu moc, protože v pozadí páchala zkrze svou dvorní dámu Beatrice šílené zločiny včetně vražd. Za tyto hnusné služby štědře odměňovala zločince, kteří jí pomohli k majetku. No, jak se zdá "majetek a korrupce" světem vládla a vládne dál... (03.07.2008)

Tohle se nepovedlo. A to po všech stránkách. Sám se divím, že jsem vydržel odsledovat všech pět dílů, navíc, když to bylo v tak nesmyslně pozdním čase. Ale chtěl jsem to vidět celé, abych to mohl spravedlivě hodnotit. Takže mohu prohlásit, že tento kulisový seriál byl toporný, ne příliš zajímavý, vlastně trochu nudný. Celkem předvídatelně jsme postupovali od jedné mrtvoly ke druhé, scéna připomínala naše inscenované pohádky. Jsem docela zklamán. 50% (06.09.2007)

V padesátých letech minulého století mohl tento seriál působit objevným dojmem; dnes připomíná zatuchlou učebnici dějepisu, která se rozhodla stát Múzou. Při jeho sledování je nutno mít neustále při ruce příručku nebo encyklopedii, aby se bylo možno orientovat ve spleti jmen posledních králů z kapetovské primogenitury a jejich dvořanského okolí. Divácké přístupnosti neprospívá ani deklaratorně deklamační styl, jímž jsou pro jednotlivé herce psány jejich role; do značné míry se v tom utopí i takové osobnosti jako Moreau nebo Depardieu, o těch ostatních nemluvě. Výsledkem je poněkud anachronní klasicizující cajtštyk kvalit, které značně zaostávají za původním očekáváním. To, co mělo být hvězdně nadprůměrné, zůstává za těchto okolností jen velmi letmě nad šedým průměrem. Není sice čeho litovat, bohužel však tu také není nic z toho, co by mohlo vyvolat tvůrci původně očekávaný jásot a nadšení divácké veřejnosti. (20.04.2008)

Při sledování mě napadla otázka, na niž zatím neznám odpověď: Pročpak už i Francouzi, tak na sebe a své dějiny hrdí, si je začali prasit ? Kostýmy, interiéry - taková novodobá slátanina (stylově to nebyla ani gotika, ani renesance, no prostě byl to chlív, který nebyl člověk schopen zařadit). Seriál začínal při zatýkání templářů v roce 1307, hlavní postavy (rivalové o území a titul - Robert z Artois a Mahaut Burgundská) furt vypadají stejně (Robert se z toho červenýho hnusu snad ani nepřevlíknul) a najednou tu máme rok 1342, bitvu u Vannes a počátek stoleté války, nešlo ani poznat, že mezi smrtí Mahaut a Roberta uběhlo 13 let, prostě jsem zůstala úplně paf, ani nevím, zač jsem ty dvě hvězdy dala... Asi, že to nebyla fantasy (leda podle těch interiérů a oblečků), neběhal tam nikdo pomalovaný a pohlíněný nebo opískovaný a nikdo tam nemluvil o svobodě, páč to by mu dali... (abyste se nemuseli moc námahat proč právě tohle, tak zhlédnuto po Excaliburu, Orlovi Deváté legie a Králi Artušovi d-cut) (26.10.2011)

Na román nedám dopustiť, je síce napísaný na základe historických domnienok a nemusí to byť pravda, ale čo je dnes už isté a najmä z obdobia spred 700 rokov? A toto filmové stvárnenie bolo podľa mňa špičkové, jasné je to obmedzené v rámci interných kulís a áno, má to aj svoj divadelný „feeling“, ale mne to nevadilo, naopak, niekde tá umeleckejšia zložka mala svoj efekt. Veľmi chválim. (11.12.2020)