Posledný škótsky kráľ

Pětihvězdičkový Forest Whitaker v jinak průměrném tříhvězdičkovém filmu. Tenhle snímek dobře ukazuje, jak přistupují vyspělé euroamerické kinematografie k rozvojovým zemím, kdy hlavním hrdinou filmu situovaného do střední Afriky musí být nezbytně bílý Evropan, aby se vyšlo vstříc publiku v ekonomicky vyspělých zemích. Tak se na drama středoafrického diktátora narouboval příběh britského floutka, který si přijel do Afriky užít a získat nějaké životní zkušenosti. Jenže scénář nedokázal přesvědčivě existenci hlavního hrdiny obhájit, protože hlavním tahounem a magnetem je jednoznačně samozvaný prezident Idi Amin, kterému Forest Whitaker propůjčil určitě větší charisma než měl diktátor ve skutečnosti. Podle mě se měl hlavním hrdinou stát černý Afričan, který by se z nějakého důvodu dostal do blízkosti nového šéfa země a byl nucen přihlížet všem šílenostem a čelit Aminovým prudkým výkyvům nálad a chronické podezřívavosti. Tak slibnou postavu, jako je Amin s dlouhými řadami mrtvol a nesčetnými zločiny za sebou, snad ani nešlo úplně zkazit, ale Whitaker se chopil příležitosti a vytěžil z toho Oscara. Neřekl bych, že to je jeho nejlepší výkon na filmovém plátně, ale právě za takové společensky kritické role se udílejí filmové ceny. Celkový dojem: 60 %. (01.01.2012)

Až příliš pevnou rukou vládnoucí diktátor a jeho bílá opička s tlapičkami potřísněnými krví.. Beru to tak, že „inspirováno skutečnými lidmi a událostmi“ je na míle daleko od „podle skutečného příběhu“, který většinou ještě bývá docela vzdálený skutečnosti. Macdonaldova ryze mainstreamová dramatizace je spíše zaměřená na palácovou slepotu sebevědomého evropského doktůrka a Aminovu hrůzovládu používá jen jako kulisu klasické thrillerové zápletky. McAvoy se snaží, ale scénář z něj udělal umělou, šablonovitou hmotu, ke které lze těžko najít nějaký vztah. Whitaker jako hodný strejda, co miluje sebe i Ugandu a ty, co tu lásku nesdílí, posílá po žních ke krokodýlovi, podává soustředěný a autentický výkon, ale bohužel bojuje se stejným handicapem jako jeho skotský kolega. P.S.: Když probírali na medině přenos pohlavních chorob, doktor Garrigan asi zrovna chyběl.. (22.12.2015)

Skvělý film, který dokonce o něco předčil má očekávání. A pro hlavní důvody není třeba chodit nikam daleko. Už jen to zpracování skutečné události je tu zvládnuto opravdu výborně a snímek nejen rychle utíká, ale i velmi působivě graduje. Navíc atmosféru utužuje i závažný politický námět ze sociálně velmi labilního a napjatého prostředí a hlavně excelentní herecký projev Foresta Whitakera, z něhož od první sekundy vyzařuje neskutečná autorita a nepříjemné mrazení. Ani James McAvoy nijak nezaostává a hraje jako o život, ale to Whitaker si ukradl celý film a nakonec i všechna ocenění jen pro sebe. Zpočátku jsem k jeho postavě choval jisté sympatie, ale na konci bych mu nejraději zakroutil krkem.. A hlavně o tom herectví je. 85% (23.01.2013)

Příběh o skutečném krutovládci, který jak podotkne doktor Garrigan byl vlastně takové přerostlé dítě. Idi Amin vládl v rozmezí let 1971 až 1979 a za tu dobu nechal zabít 300 tisíc lidí. Ve filmu se dlouho nezdá že byl opravdu takovým diktátorem, vše se začně vyjasňovat ve druhé polovině a to ještě velmi nenápadně. Myslím že metody Amina byly mnohem mnohem horší a film se jich dotýká jen velice nerad a pozvolna. Forest Whitaker se převtělil do své postavy vskutku přesvědčivě. Místy z něj opravdu mrazí a vytváří kolem sebe onen pověstný neklid šílenců. (02.07.2009)

A půl. Tak toto byl slušně drsný film. Musím přiznat, že více než výkon oscarem oceněného Foresta Whitakera (který je samozřejmě excelentní a hrůzu nahánějící), mě při prvním zhlédnutí zaujal a ohromil James McAvoy. Doposud jsem ho brala na vědomí jako toho roztomilého, osobitě vypadajícího chlapce, jehož jsem si však zatím v žádném filmu více nepovšimla. Jenže pak se z něj stal doktor a s myšlenkou odjet někam daleko, pomáhat druhým, se na své cestě dostal až do Ugandy. Scéna jeho prvního setkání s Idi Aminem je úžasná. Ve chvíli, kdy vezme do ruky zbraň a "pomůže" tomu zvířeti, s nímž nebyl nikdo schopný nic udělat, ve mě doslova zatrnulo. Foresta si pamatuji z Telefonní budky, kde se mi v roli dobrotivého policajta líbil. V Posledním skotském králi ztvárnil úplně jiného člověka. Nelidsky krutého, manipulativního a zákeřného. Za jeho lstivými úsměvy, falešnými sliby, předstíraným dobrosrdenstvím, "čestnými" skutky pro lid, se skrývala jeho druhá tvář. Mezi tím vším a jeho nekonečným pořádáním honosných večírků a oslav, kde si lidé s úsměvy na tváři užívali, prováděl tento vládce příšerné činy a realizoval krvavé záměry, o nichž lidé žijící v obrovských luxusních domech s bazény neměli ani ponětí. Nebo ano? Samozřejmě byli takoví, co o všech těch hrůzách a jeho dokonale propracovaných maskách věděli, možná jen tušili. Nebo se sami zúčastnili. Jenže člověk jako on nemůže věřit nikomu. Všichni ti jeho lidé, kterými se obklopoval, co ho strážili, radili mu, můžou vždycky zradit. Kde je vládce, moc, velké plány a činy, ať jsou dobré či zlé, často začnou ti okolo "velkého muže" smýšlet o činech proti němu. A když vládci padne do oka jeden běloch, skotský mladík, který je zdatným doktorem, jenž mu pomohl, je už otázkou času, kdy tento mladík začne přicházet na utajované skutečnosti a strašné praktiky na první pohled laskavého muže, který se vidí být Posledním skotským králem. Jen divák si ve spoustě scén povšimne, že zatímco onen nový prezident pronáší jeden ze svých proslovů, tak někteří lidé se příliš neusmívají, netleskají a nevzhlížejí k němu obdivně, jako ostatní. Doktor Nicholas Garrigan ještě netuší, že za nějaký čas bude patřit k těm, kterým úsměv pohasne a vystřídají ho potlačované slzy, obrovská bezmoc a vztek nad tím, že člověka jako on nelze zastavit. A člověk jako on, Vás taky nehodlá pustit ze své zlaté klece. Zůstanete v místech, ze kterých se nedostanete, obklopeni muži s kamennou tváří a nabitou zbraní, připravenými splnit každý rozkaz a uvidíte věci, které Vám zpustoší rozum. Ale nejvíce se budete denně dívat do očí netvora, který se na Vás bude usmívat, poplácávat po rameni, a to možná jen chvíli po tom, co někde nechal chladnokrevně vyhladit desítky lidí. (18.12.2010)