Hardcore

Blížiaci sa remake Cravenovej klasiky od tohto gréckeho režiséra ma dostal k jeho prvotine HARDCORE so zámerom nahliadnuť na jeho režijné schopnosti a so spokojnosťou môžem povedať že producenti si dobre vybrali. I keď je zrejmé že remake nebude mať takýto surový vizuál, no bohužiaľ ani ten mu v tomto prípade veľmi nepomohol k natočeniu niečoho čo by sa nejako slušne zavŕtalo do pamäti, na rozdiel od nie nepodobného snímku MONSTER s Ch. Theron a Ch. Ricci. Vzhľadom na komplexnejší dej aký má THE LAST HOUSE ON THE LEFT však čakám strhujúcejšiu drámu i keď je jasné že vďaka nevďačnosti zo strany fanúšikov pôvodného filmu (patrím tam aj ja) to bude mať sakra ťažké. (15.03.2009)

Řecká kinematografie pro mě vždycky byla divná a film Hardcore na tom není jinak. Zvláštně, drsně, ale zároveň místy citlivě odvyprávěný příběh dvou děvek, kde jedna ví, že je děvka, přijímá to jako životní úděl a peníze z této práce ji těší. Zatímco druhá si myslí, že děvka není a vnímá tuto činnost jako zábavu. Jakmile ale příběh postupuje, i ta druhá nakonec zjistí, že se od té první příliš neliší a tak dopadne na podobné dno. Do toho se připlete nějaká ta bitka, krev, smrt a je zaděláno na průser. Hodinu a půl jsem přemýšlel nad tím, proč Řekové točí tak strašně divný a špinavý příběhy. (23.03.2016)

Hodně zajímavej kousek. Popravdě ale nevím jak ho ohodnotit. První půlka filmu je docela špinavá. Dalo by se to nazvat jako sonda do života kurev. Druhá půlka vypráví o úprku z tohoto hnusnýho prostředí. Snaha dvou šlapek o normální život se ale i tak míjí účinkem. Podle názvu bych sice čekal něco drsnějšího, ale ve výsledku zklamanej nejsem. Mám to tak mezi 3-4 hvězdami. (24.05.2020)

„Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Musíte k tomu zaujmout určitý postoj. Ale já vím jaké to je.Cítila jsem to k Nadii. Cítila jsem to každý den, bylo to mnohem silnější než já. Možná naše pohádka skončila.“ Drsné, surové, místy velmi odporné, tak to jsou mé pocity z filmu o podivné lásce dvou nezletilých prostitutek, o jejich práci a o cestě jedné z nich za kariérou a to doslova přes mrtvoly. „Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Lidé si myslí že ne, ale já to vím líp.“ (29.12.2005)

Řekové jsou velmi zvláštní filmaři. Stačí se podívat na látky asi nejuznávanějšího řeckého jména současnosti Yorgose Lanthimose. Jsou černohumorné, bizarní, depresivní, osobité a celkově příjemně nepříjemné. A hlavně originální. Obdobnou originalitu promítnul do svého provokativního debutu i Dennis Illiadis, jen škoda, že jej neprovázela nápaditější režie. Přesto to dotáhl až na festival ve Varech. Vypráví o dvou nezletilých prostitutkách, které hledají samy sebe, a věří v lepší příští. I když první je otupělá a beze snů, druhá naopak cílevědomá a temperamentní, navíc chce být slavná. Ve výsledku se ovšem příliš neliší. Iliadis povolil uzdu, což mu zřejmě pomohlo k zaoceánskému remaku slavného hororu Poslední dům nalevo. Jeho debut tahá nahoru solidní atmosféra, pár slušných myšlenek a zejména absolutní přirozenost obou hereckých představitelek. (28.11.2020)