Grék Zorba

Bohuzel jsem film videl v ceskem zneni a tak plnohodnotne nejsem schopen ocenit herecke vykony, na kterych nejspis tento film stoji. Kdyz opomenu tento handicap, tak stejne zustanu zklamany a moc dobre nechapu divacky uspech tohoto filmu. Atmosferu Krety do me film nedostal, scenar se mi taky nezda nijak vyjimecny, kamera obycejna... Nevim no... (15.02.2014)

Čiernobiele podanie nedá vyniknúť krásam gréckeho prostredia, ale to nie je moja hlavná výhrada k filmu. Problém som mal vôbec so sledovaním príbehu, ak sa dá to dianie takto vôbec nazvať. Zo začiatku pri zoznámení som to ešte vedel vydržať, ale neskôr ma nuda brala až na spánok. Občasná príjemne vtieravá typická grécka muzika ma prebrala, ale všetka tá salámová metóda Gréka Zorbu prístupu k životu mi akosi unikla a vôbec mi nechýba. A nakoniec tanček a rozprávky je koniec. (08.10.2013)

Drama, které není pro mě. Věčně rozverné a melancholicky usměvavé nálady působí občas až otravně a prosvěcují je jen dva hlavní hrdinové, kteří už po pár společných minutách dokážou na minimálním prostoru působit jako staří přátelé. Jenže proti lehce problematické hřejivosti je druhá polovina plná existenciální tíživosti a vyrovnávání se s krétskou mentalitou daleko horší a přichází naprosto nečekaně a nepříjemně hlasitě. Nevyrovnaná a okoralá klasika, které třetí hvězdu pohříchu získali Quinn s Batesem. (19.09.2009)

Nevim, do jaký míry je film založenej na realitě, ale dost jsem žasnul nad tim, že na Krétě to v 60. letech 20. století připomínalo spíš středověk (včetně zabijení ve jménu boha). Osobně bych na takovym strašnym místě nevydržel ani 5 minut. Co se filmu týče, tak Antonín Quinn si tuhle roli asi hodně užíval. Navíc jeho postava má (aspoň pro mě) docela sympatickej přístup k životu, kdy má skoro všechno totálně v prdeli a absolutně vůbec se nestresuje. Notoricky známý melodie taky nejsou špatný, ale jinak mi ten film přišel naprosto o ničem. Film jsem sledoval s přestávkama 2 dny a pořád jsem jenom čekal, kdy se to rozjede. Rozjelo se to až skoro na konci, kdy najednou přišly nějaký zvraty v ději a pár trochu dramatičtějších scén. Nakonec ještě slavnej taneček a "the end". Kult vytvořenej okolo Řeka Zorby je pro mě stejně záhadnej jako fungování řecký ekonomiky. (14.07.2012)

V roce 1946, jako pokus o řešení válečného šílenství, vychází kniha Řek Zorba. Vypráví o tom, že každý národ má svoji mentalitu - třeba Angličan je chladný a ovládá ho rozum, zatímco takový Řek má v sobě živočišnost (madness, říká Zorba). To ale neznamená, že by si kvůli tomu měli podřezávat krky. Zorba to pochopil srdcem - Turci jsou v podstatě stejní jako Řekové; někdo je dobrý, někdo slabý, někdo zlý..., zatímco Basil to zase vyčetl z knih. Nepřítelem totiž není jiný národ, ale tmářství podporované modlářstvím, nevědomost, nevzdělanost...Začátky nové doby jsou vždycky těžké. Ale ty šílené Zorbovy nápady jsou jen začátek, protože kdo přijde po něm, udělá to o trochu líp a posune svět dál. A když se producent Cacoyannis rozhodl román zdramatizovat a uvést na jeviště, potřeboval najít Herce s velkým Há pro Zorbu. Našel ho a tím založil slávu jménem Zorba the Greek. (01.10.2009)