Grék Zorba

Nejprve bych chtěl odradit všechny, co se chystají číst můj komentář před shlédnutím filmu. Pokud jste Řeka Zorbu ještě neviděli, nedělejte to. :) Řek Zorba, film jenž je tak protikladný a nabitý rozpory, že ho můžu přirovnat jen k Pascalově filosofii, která se na jedné straně vysmívá lidské ubohosti, aby mohla na straně druhé, velebit vznešenost člověka. Snímek je podobného rázu a mnohdy si nemůžete být jistí jak mají některé scény působit, to co na první pohled může vypadat jako radost ze života, může zároveň představovat jeho hořkost. Ti, kdo budou tvrdit, že Řek Zorba velebí život a jeho možnosti, bezprostřednost, živelnost, radost, dobrotu budou mít pravdu stejně jako ti, kteří v něm uvidí tragičnost lidského bytí, lidskou krutost, hyenismus, závist. Hlavní hrdina Zorba může pro někoho být primitivem, "obyčejným člověkem z lidu", rázovitým pábitelem, ale jedno je jisté, je to člověk, jenž maximálně vychutnává život a řídí se pouze svým vlastním rozumem. Jeho protikladem je jeho "šéf" Basil, intelektuál, stydlivý, uhlazený, ale nikoli chladný a odtažitý, přesto však člověk, jenž svoji bezprostřednost přikrývá konvencemi a studem. Chtěl bych upozornit na to, že Zorba rozhodně není požitkářským hédonikem, který si z ničeho nic nedělá, právě naopak. Zorba ví, že je vržen do života a proto se ho snaží žít, smrt neřeší, všichni dle jeho slov dopadneme stejně "jako potrava pro červy" a v tom je to stejný. Má rád ženy a ani to neskrývá a proto se jako Řek řídí radou, kterou mu dal jeden starej moudrej Turek, která zní takto: "Bůh má veliký srdce, ale jeden hřích nikdy neodpustí: když chce ženská chlapa do postele a on tam nepřijde". :) Balis se vysmívá paradoxnosti, že Zorba jako Řek věřil Turkovi, ale Zorba kontruje: "když někoho potkám řeknu si, je dobrej nebo je zlej. Je mi jedno jestli je Řek nebo Turek". V tom spatřuji Zorbovu lidskost povyšující se nad nacionalistický patos. Zpočátku na mě závěrečná scéna působila jako happyend, ale jakmile jsem si vzpomněl na Zorbova slova, která bych chtěl připomenout všem, na něž závěr působí optimisticky, a ta zní takto: "Když jseš něčeho plnej, co můžeš dělat? Puknout! Když umřel můj malej Dimitri a všichni brečeli, já jsem vstal a tancoval. Všichni říkali, Zorba zešílel! Ale tanec bylo to jediný co tišilo bolest." Stále si tedy myslíte, že závěrečná scéna je tak optimistická v celkovém kontextu filmu??? Pro mě rozhodně ne, spíš podtrhává tragikomičnost celého filmu, ale i samotného života. Zorba našel způsob jak čelit tragédiím, jenž mu život přichystal do cesty, je to akceptování života takového jaký je spojená se zdravou dávkou bláznivosti, která dělá člověka člověkem. Člověk aby mohl "žít" v tom nejpozitivnějším slova smyslu musí být tak trochu blázen. Zorba to ví a proto Balisovi říká: "Máte všechno, vyjma jedné věci, nejste blázen. A člověk musí být tak trochu blázen, jinak ..." - "Jinak? -"jinak nikdy nepřetrhne řetěz, není volný." Narozdíl od Erasma, který chválí Bláznivost za to, že umožňuje člověku vůbec žít v tak nepochopitelném světě. Zorba ji chválí za to, že z člověka odtrhává řetěz upjatosti, konvencí a falešné morálky a vrhá ho do bezprostřednosti, lidskosti. Skvělý film u něhož se musí přemýšlet, což ho činí nepřístupným pro drtivou většinu diváků. 5* uděluji zejména za herecký výkon Anthonyho Quinna, lidskost a zejména za poselství, jenž si uvědomíte asi až, když se vám Řek Zorba rozleží v hlavě. (08.03.2009) (menej) (viac)