Pád do tmy

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Čvachtavé zvuky, krvavé uplakané tváre a zvuky príšer, obývajúce priepasťový podzemný systém mi pripadali ako kombinácia srkania ústric pod nátlakom s prechádzkou bitúnku, kde došlo k výpadku elektriny. Reálne utrpenie ošípaných pred porážkou by ale zo mňa vytlačilo oveľa viac desivých pocitov. Keď sa totiž pri horore začínam zaujímať o sociálnu štruktúru a vonkajšie pohlavné znaky bubákov čoraz viac a strach sa nedostavuje, čosi nefunguje tak, ako by malo. A záver? No, áno fajný - a hviezdičku si určite zaslúži. (17.11.2008)

Nelezte do neprozkoumaných jeskyní, mohli byste se dostat do stejně nepříjemných situací jako hrdinky tohoto hororu. Konkrétně jde o šestici cca třicetiletých „jeskyňářek“ (je to nesmysl, ale zní to akčně), které jednoho mrazivého dne vyrazí prozkoumat zajímavá zákoutí apalačských hor (užijte si těch několik okázalých leteckých záběrů připomínajících první minuty Osvícení, dále už bude následovat prostředí pro klaustrofobiky zcela nevhodné). A „zajímavá“ je zde synonymem pro „nebezpečná“. Neil Marshall z děje chytře vyeliminuje jediného mužského hrdinu hned na začátku a to dost brutálním způsobem (IMHO nejšokantnější scéna loňského roku), abychom mohli následnou hrůzu sdílet jenom společně s bezmocnými ženskými hrdinkami (správně by tam asi mělo být „bezmocnými“, sami zjistíte proč). Pád do tmy je unikátním mixem Pádu do ticha, Záhady Blair Witch a jednoho filmu s Wesleyem Snipesem (kvůli momentu překvapení nenapíšu kterého), bohužel právě u scén připomínajících poslední (ne)zmíněný film tvůrci příliš podceňují atmosféru strachu z neznámého a dávají přednost přílišné doslovnosti. I tak ale čekejte několik scén, kdy vám proběhne mráz po zádech (tentokrát doslova). Marshall umí „lekačku“ správně načasovat - obvykle jsem si říkal: „teď to na ně bafne, teď to vyskočí“… a nic a najednou „BAF!“… a mohl jsem si zanadávat, jak mě zase dostal. Už dlouho tu nebyl tak mimořádně dobře natočený horor, jediné co by někomu mohlo vadit je příliš vysoký podíl tmy (tipnul bych si 80% z celého filmu), ale ve tmě se člověk přece bojí nejvíc, ne? 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Cervenak, 3 AM Code, Gardenboy, Le_Danseur (07.10.2006)

Tomuhle filmu schází pár chlapů, protože jsem se ve všech těch hrdinkách neorientoval a poznal jsem vždycky jen tři, ostatní se mi míchaly. No a pak tomu už neschází asi nic. Napětí to má na rozdávání a potvory jsou fakt brutus. Brutalita je velká a krví se nešetří, prostě žůžo. Akorát bez poslední asi minuty a půl bych z filmu měl mnohem lepší pocit, ten konec byl prostě takovej násilnej. (28.10.2006)

Přes některé dobré nápady, zajímavé záběry a mimořádně působivé potvory (tím nemyslím hrdinky filmu, ale živočichy, kteří na ně číhají v jeskyních) je tohle nakonec jen legrační feministická agitka, kde roli tvrdých chlapíků převzaly tvrdé a řádně emancipované moderní ženy. Brrr. Dvě hvězdičky za opravdu strašidelné jeskynní tvory. [A ty ženské jsou vlastně taky strašidelné, i když jiným způsobem.] (23.10.2005)