Zpět k pramenům

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale dokumentárny projekt českej televízie "Späť ku prameňom" ma fakt nebavil. Výpravy za prameňmi českých, moravských a slezkých riek ma nudili. Asi to bude tým, že ako Slovák som nepociťoval ten príjemný, hrdý patriotizmu českého diváka. No najviac ma iritoval samozvaný filozof so smutným pohľadom Luděk Munzar. Tie jeho reči, mimika, gestá a všetko ostatné mi neskutočne liezli na nervy. Nesympatický, slizký, starý chlap. * (26.05.2018)

Třináctidílný český seriál Zpět k pramenům jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás nejdříve provedl po rozhlednách, pak jsme s ním lezli po stromech a nakonec jsme putovali po proudu našich řek od soutoku k pramenům. Takový počin velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo a tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň - Půjdem zpět k pramenům, K vodě a kamenům a tak dál.....ta melodie je tak vlezlá a navíc jsme ji slyšeli v každém díle pětkrát, takže se z pěkné pobrukávačky stala nepříjemná odrhovačka. Zato řeči, které vedl Munzar třeba u soutoku nebo některého z pramenů, za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Byla ovšem škoda, že se po jednotlivých řekách proletělo tak rychle a nebylo více věnováno památkám a zajímavostem, které se po proudu nacházely. Pouze když tam byla nějaká přehrada, dozvěděli jsme se nějaké informace o tomto vodním díle. Nicméně chválím každý počin přibližující českému divákovi naši krajinu a památky. Není totiž nutné vyrážet vždy za hranice ČR, když je u nás tolik pěkných věcí a přírody. Nejen proto hodnotím seriál Zpět k pramenům třemi pramenitými hvězdami ***. (20.07.2018)

Tenhle seriál se mi moc líbil. Taková ta jeho atmosféra harmonie a klidu. Navíc tolik krás naší malé republičky je tu ukázáno, že se člověk až diví, kolik jich je. Řeky miluju, ne nadarmo jsem u jedné každý víkend žil. Jihlava je moje řeka. Na našem úseku kolem chaty (+- km) byste mě mohli najít ve vodě pořád. Nebo u vody, kolik já jen proseděl večerů a nocí na rybách. Někdy úspěšných a někdy ne. Kolikrát já se koupal v chladivé vodě téhle říčky plné ostrých kamenů během parných letních dnů. Kolik hodin práce mi dalo zpevňování břehů a čištění koryta? To už nikdy nespočítám. Ale jedno vím jistě, že jejich počet bude jen narůstat, protože řeka je mojí součástí. Řeka si mou náklonnost zajistila do konce života. Tenhle seriál je i krásně filozofickej, plnej těch příjemných myšlenek, který vás napadají takhle v neděli odpoledne, když ležíte na dřevěným můstku vystrčeným do řeky, s jednou nohou ve vodě, stéblem trávy v zubech a koukáte na azurové modré nebe. Když na vás svítí sluníčko, topoly nad vámi šumí v celé své ztepilé kráse sta metrů, ptáci pokřikují a štěbetají všude kolem. Občas mlaskne nějaká ryba jak lapá po vzduchu a užovky v hektickém plácání zabíjejí svou kořist v podobě malých rybiček. Když vám na koleni přistane malá modrozelená vážka, tak to je ta chvíle, kdy máte přesně tu stejnou náladu, jaká plyne z tohoto seriálu. Jedno moudro jsem si z něj zapamatoval a určitě ani tvůrcům nebude vadit, když se tady s vámi o něj podělím. Myslím, že by to mělo být jakýmsi mottem života každého člověka, kterému záleží na světě kolem něj. Je to z dílu sedm, Jizerské prameny. Člověk se narodí, žije a míří ke smrti. I kdyby udělal jakékoliv chyby, nikdy se už nemůže vrátit na počátek své cesty životem. Ten úžasný zážitek putování zpět v čase, až ke zrození, mu umožní jenom cesta proti proudu řeky - zpět k pramenům. A když je člověk vnímavý a dívá se kolem sebe, může se stát, že cestou k prameni řeky pozná věci, které mu umožní dojít i k prameni sama sebe. Čistou mysl a nezkalený pramen. (10.02.2006)

Omluvte prosím a ignorujte následující text, který nic nevypovídá o seriálu samotném: Povinná součást hodin zeměpisu s prof. Dvorníkem v našem skromném ústavu... Tento dokumentární cyklus navždy zůstane v našich srdcích jakožto památka na nezastavitelné záchvaty smíchu, které v nás vyvolávala už úvodní znělka :) A jakmile se ozvalo souvětí "obligátní hrneček" - to byla teprve erupce :) (22.01.2008)

Tenhle seriál se mi líbí, nejen pro to, že sem náruživý vodák tělem i duší, ale i pro to, že tenhle seriál je parádně uklidňující... Je zajímavý sledovat přiběhy jednotlivých řek, od soutoku až po samotný pramen. A to mě napadá hnedka jedna písnička - Půjdem zpět k pramenůůům, k vodě a kamenům... :o). Je to sice takový béčko, ale chytlavý jak zvon. Je vidět, že Luděk Munzar přesně ví, o čem mluví a že má k české přírodě více než vřelý vztah. Navíc je to moc dobrej nápad vydat se na cestu k samotnému pramenu řeky. Některé prameny jsou téměř neobjevené, některé naopak, ale všechny mají pro řeku existenční důležitost :o)). to sou mi kecy takle po ránu... (08.04.2012)