Smrť pána Lazaresca

Tragické dialogy, nepovedená kamera, stále jsem doufal alespoň v nějaký posun v příběhu. A že času na to bylo dost! Vzhledem k tomu, že jsem již odvykl věřit zdejšímu hodnocení tak to až takové zklamání ve finále nebylo - nic velkého jsem nečekal. (26.05.2011)

hypnoticke, skvela kamera (21.02.2012)

Rumunská kinematografia u nás nie je moc prezentovaná, ale toto je skvelé dielko. Klobúk dole pred tvorcami tohoto bezpochyby skvelého filmu /alebo dokumetu ?/. Výborné herecké výkony hlavných predstaviteľov, ale aj medicínskeho personálu. Nemôžem si pomôcť, ale tento film mi niečo strašne pripomína.... Nebolo to náhodou natočené v našich zemepisných šírkach ????? Tento film by mali povinne premietať medikom pred vykonaním Hippokratovej prísahy. U mňa 99 % a vrelo každému odporúčam. (23.05.2011)

Pan Lazarescu (Ion Fiscuteanu) nemá vůbec šťastný den. Stále ho něco pobolívá, ale i přesto, že je tak trochu hypochondr, v tento den je nějak něco zvláštně jinak. Celý děj se odehrává takřka v reálném čase (kamera rovněž navozuje pocit bezprostřední přítomnosti), kdy sledujeme pana Lazarescu od jeho prvotních kontaktů s bolestí, pak s velmi dlouho nereagující ambulanční pomocí a nakonec pohlédneme do zákulisí nemocniční mašinérie. Absurdně pojatý příběh hraničí s reálnou surovostí současného zdravotnického systému, který bere lidi jen jako pár vět popsaných v synopsy nemočních “lejster”. (18.10.2015)

Syrové, přirozené, jako by bez scénáře - režisér je jen pozorovatelem..... Výborné, odkaz že ani nejmodernější technika nic nezmůže, pokud lidi nebudou lidmi..... odsouzení rychlých úsudků, stáří a nemoc..... mrtvice..... ze života, jaký je..... (23.08.2011)

Skvělý film, v němž sálá napětí z triviální zápletky. Pan Lazaresco prožívá svoji pouť po nemocnicích a balancuje na okraji smrti. Film při tom obnažuje skutečnost, že jeho život závisí na rozhodnutí a vůli jiných lidí, charakterově rozličných doktorů, které takto demýtizuje z pozice dobrastrůjců. Snímek se při tom stále tváří dosti civilně a nechává patos amerických "nemocničných" seriálů stranou. Puiu zkrátka minimalizoval realitu celého světa, životní pouť každého z nás, do mikrosvěta nemocnic. (19.08.2011)

Smrt pana Lazaresca má podle mého názoru jedno velké mínus: v šesti dílčích "dějstvích" jde vlastně stále o totéž. Lazarescu neustále opakuje svou vlastní verzi diagnózy, lékaři neustále kladou otázky, nikdy se neopomene zmínit Lazarescovo pití, sestřičky vždy poslušně pobíhají kolem a vypisují karty, vyšetření vždy odkryje něco nového, kdykoli se nevyšetřuje, rozhovor se obrací k věcem méně tíživým, Lazarescu nakonec vždy místo dějství odpouští (vždy v trochu horším stavu) a vydává se jinam, včetně dějství posledního. Na 150 minut je to až příliš jednotvárné (65%). (07.10.2011)

Poněkud zklidňující výtvor, roubované hypersonické montáže obrazů mohou svým přebuzeným způsobem sdělit něco podstatného, nikoliv však za situace, kdy neexistují logické souvislosti ani s těmi nejdiskrétnějšími prvky jejich vlastního významu, ani různá vodítka, která by mohla diváka vsunout do děje a nechat jeho klamnou představivost interpretovat si po svém autorskou translokaci skutečných reálií snímku. Obrazy se sice zdají být poněkud zavádějící, ale beze zbytku využívají takových prostředků jako jsou změny proporcí a odrámování nefungujících vizuálně statických prvků. (10.02.2015)