Smrť pána Lazaresca

Nezdieľam všeobecné nadšenie nad týmto filmom. Je pravdepodobné, že poskytuje autentický obraz rumunského zdravotníctva. Chápem, že nebolo možné ukázať politikov a úradníkov, ktorí finančným poddimenzovaním a nezmyselnými predpismi doviedli, nielen rumunské, zdravotníctvo do súčasnej mizérie. Dokonca som v tomto filme oceňoval zvyšky ľudského prístupu zdravotníkov, ktorý v technicky a personálne vyspelejších krajinách už takmer vymizol. Celý film sa točí okolo práv zanedbaného a prechlastaného Lazaresca na zdravotnú starostlivosť. Právam unavených a vystresovaných zdravotníkov na riadny výkon povolania sa už taká pozornosť nevenuje. A predsa povinnosť poskytnúť všetku dostupnú starostlivosť nepoistenému, opitému, páchnucemu a zasvrabenému bezdomovcovi, ktorému treba okrem iného odoperovať ponožky prirastené k nohe (ako sa to stalo na Slovensku) predstavuje taký atak na humánne ideály lekárov z obdobia preberania diplomu, že sa ich zapuzdreniu do otupenosti, ľahostajnosti a cynizmu zmiešaných so strachom a alibizmom ani príliš nečudujem. Vedia, že ak sa nepodarí toho bezdomovca zachrániť, usporiadajú médiá, ľudskoprávnici z povolania a dohliadajúce úrady na koncových vinníkov taký pohon, že aj otrlí zločinci budú radi, že nevyštudovali medicínu. (06.06.2011)

Něco tak (ne)skutečného jsem už dlouho neviděl. Vlastně od té doby, co jsem se naposledy díval na 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Ba ne, tihle Rumuni to s filmem umějí, aspoň soudě podle toho, co se k nám dostane. A co říct k obsahu - snad jen to, že se jedná o ten nejvěrohodnější obraz odlidštěného a zmechanizovaného zdravotnictví, jaký je možno na filmovém plátně vytvořit. Nevěřím tomu, že to ti lidi hráli. (824., 31. VII. 2013) (01.08.2013)

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)

"Jo, tady můžete pít, kouřit i páchat jiné hříchy..." Nemocný pan Lazarescu si projde během pár hodin konfrontací s řadou zdravotníků, v jejichž konání se odráží různorodé přístupy k pacientovi vycházející z konkrétních povah i špatně řízeného systému. Naráží na neschopnost kvalitně a citlivě vedené komunikace i zatížení administrativní složkou zdravotnické profese, stejně jako u jiných postav i skutečnou ochotu pomoct a nepřehlédnutelné rysy lidskosti, které tu naštěstí v nejedné osobnosti ani přes jistá selhání (jak systému, tak pochopitelné vyčerpání a zatížení v rámci náročné profese) zbylo. Na filmu vysoce oceňuji tuhle nečernobílost, realistický dojem z celého dění, i silnou působivost dosaženou v tak citlivém tématu bez kapky citového vydírání. I sám Lazarescu, nakolik je těžce nemocným člověkem, který ve mě vzbuzoval po celou dobu soucit a v nejedné scéně se na mě z něj přenášel silný pocit úzkosti, si za svůj stav současně může sám. Podobně působivý nadhled do nemocičního prostředí s úderným přesahem a komplexním vykreslením jsem už dávno v žádném filmu neviděl, navíc i ruční digitální kamera tu dokáže být působivá a využívat svůj značný potenciál i bez rozklepaných záběrů. Putování pana Lazaresca po nemocnicích nese v sobě až hořce absurdní rozměr, byť celá silně realistická atmosféra a smutné téma ani přes pár humorních odlehčení příliš nedovolují vnímat tento děj (tragi)komicky. Za tak silný zážitek, vtažení do děje (kdy jsem ani nestačil vnímat, jak mi tak dlouhý film rychle ubíhá) a povedené realistické zpracování včetně scénáře (kdy i k té zprávě, kterou nejdřív zahlédneme jen náhodně v TV, se film ještě víckrát vrátí) uděluji plný počet hvězd, i přesto, že bych očekával jasný závěr bez takto náhlého utnutí. [90%] (09.10.2022)

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)