Smrť pána Lazaresca

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Volám sa Lazarescu Dante Remus... Žijem v smradľavom byte na sídlisku s niekoľkými mačkami. Dnes ma akosi bolí hlava aj brucho. Zvracal som. Prichádza sanitka a vozia ma v nej celú noc z jednej nemocnice do druhej, od jedného doktora k druhému a ja cítim, že mi sily ubúdajú závratným tempom. Už nedokážem ani rozprávať... Trochu som si vypil, trochu smrdím a pomočil som sa. No nie je to so mnou jednoduché... Úvod je pomerne rozťahaný,ale akonáhle sa prehryzieme k prvému kontaktu s doktormi, film zrazu naberá tak silný náboj reality, až máte pocit, že sa to točilo skrytou kamerou. Neviem, či tvorcom išlo o to, aby poukázali na niečo choré v ich zdravotníctve, ale príbeh je dosť univerzálny, takže pohotovosť, či prehadzovanie zodpovednosti vám určite pripomenú aj naše zariadenia. Počas filmu som hudbu nejako nezaregistroval, čo bola určite zámienka na zvýšenie vierohodnosti. Po filme Štyri mesiace, tri týždne a dva dni som vďačný za ďalší výborný rumunský film. Ak by podobných filmov bolo viac, asi by som dal objektívne štyri hviezdičky, ale doteraz som nevidel nič realistickejšie z nemocničného prostredia, preto pridávam aj piatu. 90% (14.10.2010)

Až neskutečně realistický film, takřka dokument v reálném čase. Pravdivý. Tohle poznáte nejlépe, až budete provázet někoho těžce nemocného ze svých nejbližších po nemocnicích. Tak je i v našem zdravotnictví - člověk je semlet v soukolí ozubených kol běžícího stroje ohromného kolosu. Není čas se zdržovat jednotlivcem, materiálu je stále dost a dost. Proti tomu drtícímu stroji jsou bezmocní nejen pacienti, ale i doktoři a ostatní personál. Semílá to všechny. Specialisty zajímá jen jejich obor a pacienta přehazují k jiným specialistům; budˇ to pacient vydrží a dostane se z toho, nebo zemře...Technika ve zdravotnictví je sice vyspělá, ale zcela selhává lidský faktor. Není-li Boha, nemá lidský život (a zvláště starých lidí) cenu...Láska, úsměv, pomoc, obětavost - to žádná technika nenahradí! ------------ --------------- ------------------ Tento rumunský film mne opět udivil svým realismem, který je svým způsobem výpovědí, poselstvím. Sice nemoralizuje, nicméně sám o sobě působí svým chladným nezúčastněným dokumentárním stylem jako velké morální memento..(a to nejen pro zdravotnictví, ale vůbec pro celou dekadentní demoliberální kapitalistickou společnost). Film o panu Lazarescovi je výborný, ale bohužel poněkud zdlouhavý; dávám mu proto jen tři hvězdičky (nejpřesnější by bylo 3,5), protože jiný rumunský film, 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, rovněž realisticky ukazující současný "všední" život, je mnohem lepší, a ten je na čtyři... (12.08.2011)

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)

Dokumentárne pôsobiaci záznam sanitného prevozu pána Lazarescu s nádorom a krvácaním do mozgu bukurešťskou nocou. Chaotické presúvanie medzi preplnenými nemocnicami, byrokracia, neustále opakovanie úkonov, formuláre, arogancia, svojvoľné určenie diagnózy, nepočúvanie nárekov pacienta a presúvanie zodpovednosti. Absurdistan, dobre známy aj z tunajších pomerov. Dĺžka filmu, symbolizujúca zdĺhavosť nájdenia riešenia pri akútnej potrebe spolu so sledovaním nevábnych príznakov bolestných potiaží zhumpľovaného starca nepridáva na diváckej atraktivite, ale zato realisticky vykresľuje zachytenie tortúry s pacientom, ktorého nikde nechcú. Osamelo žijúci chudáci bez konexií a peňazí nie sú síce priamo určení na odstrel, ale využitím byrokratických procedúr v spojení s aroganciou a ješitnosťou lekárov: vládcov nad životom a smrťou sa darí počet ekonomicky neaktívnej populácie udržiavať na hranici zvládnuteľnosti sociálnej siete. (07.12.2005)