東海道四谷怪談
The Ghost of Yotsuya
Obsahy(1)
Příběh o lidském chtíči, nenasytnosti a sobeckosti. Mladý samuraj Iemon se zamiluje do Iwy – dívky z dobře zajištěné rodiny. Když se však konečně odhodlá požádat jejího otce o svolení, aby si ji mohl vzít, je rázně odmítnut. Jeho špatná pověst a nicotné postavení již předem určují, že není Iwy hoden. Iemon ale nechce o tom, že by dívku nemohl mít, ani slyšet, a tak jejího otce v hněvu zabije. Vše by snad mohl ututlat, kdyby ovšem neexistoval svědek v podobě sluhy Naosukeho, který je však natolik prohnaný, že se mu podaří vetřít do Iemonovy přízně a nabídnout mu pomoc. Aniž by si to Iemon vůbec uvědomil, stává se z něj postupně Naosukeho figurka, která je ochotna na požádání vraždit, a to nejen ty, na kterých mu nikdy nezáleželo, ale i ty, které snad někdy miloval. Jenže jak to tak v příbězích bývá, každý zločin jednoho dne dojde svého trestu, byť by rozhodčím soudcem měl být jeden z těch, kdo již okusili smrtelný chlad. (EMIA)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
Oproti několikahodinové kabuki předloze je to sice osekané až na kost ( Chybí vedlejší dějové odbočky, některé motivy, často i zásadní a ikonické obrazy.. a taky černý humor) ale hlavně díky japonsky estetické kameře je to nakonec natolik funkční a působivé, že si to v mých očích tu čtvrtou rudou stár zaslouží. ()
Příjemně svižné zpracování samurajské duchařské klasiky, u kterého mně výrazně imponovala vizuální stránka. Oproti verzi z roku 66 s Tatsuyou Nakadaiem, je zde Iemon vylíčen relativně lidsky, bohužel však poněkud ploše. Celkově tato verze nezabředává do žádných hloubek či psychologických studií, příběh je servírován velmi přímočaře. Byť snímek neobsahuje žádné výrazné herecké tahouny, dohromady všechno funguje jak má, výsledný dojem je až nečekaně dobrý, atmosféra luxusní. ()
Počáteční drama se promění v čistokrevný horror v momentě, kdy do příběhu vstoupí úkladná vražda jedem. Ne, že by se do té doby nevraždilo, avšak otrávení týrané ženy je zřejmě poslední kapkou k pomstě. V první části snímku se umírá bez krve, ta se však ve druhé objeví a její množství roste. Působivé snové halucinace, hadi, znetvořené mrtvoly, modrá, zelená červená. Řeka, stín, vichr, bouře, voda vře krví. Hřbitov, mlha, smrt. Pěkná práce kamery, strašidelná hudba (často jen bicí nástroje). Jediné minus pro mne - zpočátku jsem se v těch japonských tvářích ztrácel, což často způsobovaly změny oděvů či účesů, jinak ale fajn. ()
Atmosférická duchařina nesoucí stopy klasických japonských kaidanů. Po poněkud rozvleklejším začátku, kde se hlavně vykreslují hlavní charaktery, přichází děsivá druhá polovina, kde se hezky ukazuje, že japonci mají na hrůzné duchy patent a dokázali mě slušně vyděsit a to dokonce za bílého dne. Z mé strany spokojenost. ()
Samurajské příběhy mě moc neberou a tady mě hned zkraje vyděsilo, že je to podle kabuki předlohy (nejspíš, usuzuji podle té hudby), ale jak se to rozjelo, začalo mě to překvapivě dost bavit. Ten příběh je sice poněkud obyčejný, ale to mi je jedno, když to má solidní atmosféru a chytrý vývin příběhu a to o tomhle filmu určitě platí. Navíc je solidně natočený a na japonský film z konce padesátých let krvavější než bych čekal, dokonce tu je i jedna (na svou dobu) nechutná scéna důsledků otrávení jedem a obecně se ten film rozhodně ničím neomezuje. A svědčí o tom také fakt, že je to barevné. Na svůj žánr, a nejen v rámci doby vzniku, to funguje víc než slušně a rád tomu ty čtyři hvězdy dám, jelikož si je ten film určitě zaslouží. Ani ta první půlka mě skoro nenudila, i když trvá zbytečně dlouho. 4* ()
Galéria (3)
Fotka © Shintoho Company
Reklama