Pánu učiteľovi z lásky

Tento film se mnou musely zhlédnout i obě mé dcery, protože si myslím, že takováto látka by měla být pro patnáctileté žáky podmínkou. V tomto filmu se totiž snoubí více témat, která by mohla studentům rozšířit jejich obzory. Snoubí se zde historie s problematikou rasovou, sociální a problematikou přístupu žáků ke vzdělání. Divák zde může porovnat dobu dnešní s obdobím šedesátých let minulého století a může vidět, jak v té době vypadal Londýn. Diváci mohou zjistit, že i člověk tmavé pleti může být kultivovaný a vzdělaný. Studenti zjistí, že náctiletí jsou pořád stejní bez ohledu na rozdílná desetiletí. A především by studenti měli pochopit, že vzdělání je pro jejich další život velice důležité. Protože pokud národu chybí vzdělání, je národ slabý a velice zranitelný. Z těchto důvodů bych tento film doporučil jak dospělým, tak především žákům středních škol. Navíc ve filmu hraje velice charismatický Sidney Poitier, jehož projev mi nápadně připomíná herectví Denzela Washingtona. (12.01.2015)

Ne, nebojím se jít na pět. Feel-good filmů totiž není nikdy dost a Panu učiteli s láskou je v tomhle směru excelentní záležitostí. Souboj Sidneyho Poitier s bandou nevycválaných nevychovanců po celých 105 minut neztratí dech a trochu zamrzí jen nedotažená linka se slečnou učitelkou. Jinak ale radost pohledět. (28.02.2009)

Moje první setkání s Poitierem. Tenkrát jsem ho v tom filmu vnímal jako pořádnýho sympaťáka a opravdovou autoritu, která těm frackům ukáže, co to je kázeň a pak je ještě vezme do muzea. Podobných námětů bylo natočeno kupu. Ale Panu učiteli s láskou vás vtáhne vám moc dobře známou atmosférou ze školních lavic. Ta se totiž režisérovi podařila nastolit dokonale... (04.01.2008)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Mám rád převrácený remake s Michelle Pfeiffer, ale rasové filmy Sidneyho Poitiera mi moc nedávají a nějak mě nechávají hladným, protože jsem měl za to, že všechno hraje v jedné poloze. Tohle byly dva body, kterých jsem se držel, když jsem si To Sir, with Love pouštěl, avšak tentokrát přišla změna. Sidney hrál výborně a úplně jinak, než jsem byl zvyklej, skvělý příběh s výbornými výkony a hudbou mě úplně dostal, na konci jsem musel zamáčknout i slzu a kdyby to trvalo ještě o hodinku déle, nevadilo by mi to. Film se vám klidně zdát naivní může, co už, ale není problém se přes to přenést a užít si tuhle krásu, kterou Panu učiteli s láskou představuje! Nejlepší film i role Poitiera, i když rok 1967 byl pro něj hodně plodný a vydařený, snad nejlepší léta jeho kariéry. (22.01.2009)