Beštia Karla

POZOR, SPOILER. Snímek výstižně charakterizují komentáře kOCOURA nebo DaViD´a 82, tento námět by si rozhodně zasloužil invenčnější zpracování, než jaké předvedli Bender a spol. Jen si dovolím drobnou poznámku - v závěru snímku se dozvídáme, že titulní hrdinka si odseděla svých 12 let a v roce 2004 byla propuštěna na svobodu. Tolik dovětek filmu. Skutečná Karla Homolka byla v Kanadě vystavena neustálým (a dost pochopitelným) útokům ze strany veřejnosti i rodin Bernardových obětí a rozhodla se přestěhovat - světe div se - do vlasti svých předků, České republiky. Dnes tato dáma podle jedné verze údajně v klidu a pohodě žije v Berouně. Andrej Drbohlav v "Psychologii sériových vrahů" (Grada Publishing, 2013) zase uvádí, že po propuštění si změnila jméno na Leanne Tealeovou, výhodně se vdala, v roce 2007 se jí narodil syn a v současnosti studuje na univerzitě. Zdá se mi to, nebo jí spoluúčast na dvou vraždách a zabití vlastní sestry přišla docela lacino? (28.08.2008)

V podstate vydareny film, bohuzial vsak zachytava len istu cast celeho skutocneho pribehu. Skor sa sustreduje na vztah Karly a jej manzela, dominanciu a submisivitu. Prehrava znamy motiv zeny, ktorej je jasne, ze zije s nespravnym muzom, ale nie je schopna proti tomu konat. Smerom k zaveru sa film prevazuje do motivu obhajovania Karly a zaverecny monolog znie uplne ako vystrihnuty z vypovede pri sude o podmienecnom prepusteni. Az to takmer posobi akoby si film kladol za ulohu rehabilitovat Karlu. Po remeselnickej stranke dobre odvedena praca s dobrymi a neopozeranymi hercami, avsak namet poskytoval moznosti na omnoho lepsi film. (11.06.2006)

Proti téhle decentnosti že se protestovalo? Kvůli obscénním výjevům to být nemohlo, protože Bender ani jednou neukáže nic, u čeho by se drsnějšími filmy jen trochu ošlehaný divák otřásl. Ve všech scénách, kde se obětem děje něco špatného, se kamera soustředí na záběry hlavní hrdinky, popřípadě Paula, a z tohoto schématu nikdy nevybočí. O mrazení v zádech si tak divák může nechat jen zdát. Na druhou stranu nespokojenost Kanaďanů chápu, protože je trochu cítit, že scénář a vůbec celý film je šitý horkou jehlou, aby se vše natočilo dříve než téma začne být vyčpělé a nějakých emocí vyjadřujících soustrast k obětem se nedočkáme. Přesto (nebo možná právě proto), že je snímek natočen podle skutečných událostí, se postavy chovají dost nesmyslně. Paul je zrůda a Karla je hlupák, když se nechává mlátit a ještě Paulovi zprostředkovává oběti a všechno schovává za věty o partnerově napravení. Nijak potom není vysvětleno, proč se z ní ve vězení stala rafinovaná dáma s vysokou inteligencí, marně se pokoušející dosáhnout alespoň špetky lstivosti á la Sharon Stone v Základním instinktu. Takže přestože to vypadá, že jenom kritizuji, díky dobře zahranému Paulovi a solidní atmosféře jsem se dopracoval až někam k 55%, ale podruhé už bych se nedíval, protože není proč. Pokud si přečtete dějovou synopsi, nic moc nového od filmu nedostanete. (07.01.2007)

Karla. Ten film nechce jen šokovat, nýbrž si hraje i na skutečné umělecké dílo. Až přílišná snaha o psychologii vyznívá nakonec až příliš nesourodě a amatérsky. Základ nefunkčnosti celého filmu vidím v naprosto nesourodé dvojici hlavních postav. Nemám nic proti násilí ve filmu, ovšem v tomto filmu působí právě násilné scény až příliš samoúčelně. Režisér se snaží z každé zachytit to nejbrutálněi. Klidně se přiznám, že některé scény ve mně vyvolávaly opravdu velké znepokojení a přišly mi zavrženíhodně a nechutné. Skryté násilí na mě působí stejně znepojkojivě, jako kdyby tam ty scény mučení a znásilňování byly (výsledek je stejný). Ovšem ty scény absolutně nepodpořily příběh, vůbec nezapadaly do celkového schématu. Ještě bych chtěl podotknout, že jiné násilné scény mi přivodili na rtech spíše úsměv (především když Paul Bernardo podvádí svou manželku v obývacím pokoji s jejich společnou kamarádkou). Proč? Dialogy, herecké výkony, celkové načasování a vyvrcholení scény byly zkrátka zoufalé a hodně trapné. Dále mi vadilo, že film je líčen především z Karlina pohledu a není absolutně objektivní. To je zřejmě čistě moje záležitost, ale ta neobjektivnost mě prostě hodně rozčílila. Z toho pramenila ta umělost celkového dojmu. Zřejmě každý divák bude mít po skončení pocit, že se to takhle stejně nemohlo udát a to je u autobiografického filmu celkem velký neodstatek. Bestie Karla je pro mě v každém směru hodně špatným filmem a doufám, že už ho nikdy neuvidím. (23.01.2007)

Velké mínus filmu spočívá v tom, že je nám celý příběh vyprávěn očima Karly a nenarušují ho pohledy zvenčí, takže nám je vraždkyně představována jako hodná a naivní dívka, která se provinila jen tím, že se zamilovala do násilníka a vraha. Ovšem, co je horší - zabít někoho vlastníma rukama, nebo se dívat, jak někdo zabíjí a nic neudělat? Ve filmu mi chyběla větší psychologická hloubka Karly (to, že je zde představována jako blbá kravka, kterou muž bije a znásilňuje a vraždí před ní dívky, ale ona je do něj zamilovaná a nechce ho opustit, moc hloubky neukázalo). Rozhodně to šlo natočit lépe. Jediného pohledu zvenčí se dočkáme až při závěrečném epilogu, který nám oznamuje, že psycholog shledal Karlu jako manipulativní, narcistickou a neschopnou empatie, ovšem nic z toho jsme v průběhu hodiny a 40 minut neviděli, takže je to pro diváka trochu matoucí závěr. PS: Nejvtipnější je stejně název českého distributora Bestie Karla, který má asi svou "bestiálností" přilákat diváky. Ovšem Karlu ve filmu neuvidíte dělat nic bestiálního :) (11.10.2010)