Babička

(Prí)jemný film, ktorý možno neokúzli až tak ako neskoršia verzia zo '71, no milovníkov babičky či sveta, z ktorého ju poznáme, nemôže sklamať. Možno priveľmi nevýrazné detské výkony, trochu rozpačito pôsobiace scény, ktoré však zaiste možno ospravedlniť časom, a pre mňa osobne veľmi nezvládnutý príbeh nešťastnej Viktorky (v neskoršej verzii sa nám ponúkla i aká-taká exkurzia do jej duše či minimálne jej príbehu, čo zákonite dokázalo vydolovať v divákovi viac súcitu). Ale aj krásne hry v mlyne, autenticky sfilmovaná a až dušehojivo pôsobiaca púť, či výborný výkon Terezie Brzkovej, ku ktorej mi však, žiaľ, priveľmi chýbala SKUTOČNÁ Barunka (nie, afektujúcu Natašu Tanskú za takú nemôžem považovať ani náhodou). Ale ktovie, nebyť pre mňa jednoznačne obľúbenejšej a milovanejšej verzie Antonína Moskalyka, možno mi táto Babička uviazne v srdci namiesto nej ... (23.03.2012)

Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl. Částečný ústupek jsem udělal jen tímto filmových zpracováním, které bylo vcelku povedené. Prostý příběh je řemeslně dobře natočen a slušně obsazen. Terezie Brzková se snad pro roli různých babiček narodila, a pokud si mám vybavit "filmovou" babičku, vždy si vybavím její milou a laskavou tvář. Také za ni dávám tři hvězdy. (14.02.2019)

Od středu listopadu mají diváci možnost užívat si filmovou BABIČKU, dokud ji o pár desítek let nenahradila vydařenější verze. Před středem listopadu 1940 filmová BABIČKA Vznikala a tudíž ji diváci mohli vidět jen ve psané formě. A to díky naší velké spisovatelce Boženě Němcové. Vyslechl jsem si už dříve i názory, že BABIČKA je velký kýč. Nedá se proti tomu - podle mě - nic říct, neb i to je pravda. BABIČKA je psána srdcem, je dokladem dobře vedeného života, což se projevuje v radách, které dává svým vnoučatům, obzvláště BARUNA k si hodně z jejích rad odnáší. BABIČKA by mohla být vzorem i pro dnešní BABIČKY, a taktéž vnoučata, neb umí předávat zkušenosti, a vnoučata, které se ve filmech objevují zase umí naslouchat a radovat se z přítomnosti moudré ženy. Konec života BABIČKY je důstojným završením lidského života, smutným, jímavým, ale současně už BARUNKA nám dává příslib, že založí novou rodinu, neb má už svého galantního nápadníka, a tak kola lidského života se točí dál... Zajímavosti: Hodně kritiky bylo sneseno na kněžnu, která nebyla tak k lidu hodná, jak je v knize popisováno. Taky, že se k babičce ve skutečnosti nechovala tak, jak Božena Němcová popisuje... Já si spíše kladu otázku, kde se v Boženě Němcové, která tehdy byla v životní situaci tak obtížné, a byla tehdy tak vynervovanána (svědčí o tom její dopisy v těch časech psané) vzalo tolik touhy napsat něco krásného, když lidi kolem jí ji málem ukamenovávali... (01.06.2010)

Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla. Je to matka nás všech. Nezapomeň, co ti babička říkávala. Pamatuj, že jsi krev mé krve. Babička. Klenot českého písemnictví. Idyla venkoncem pohádková. Dílo dojímající i burcující. V režii ambiciózního Františka Čápa se z ní stal velkolepý manifest svobody, lásky a života, jakési zrcadlo duše českého člověka, který ani na okamžik, i ve chvílích pro něj těžkých a zlých, nezapomněl myslet, cítit a chtít. Je-li Terezie Brzková tou nejlaskavější a nejvroucnější babičkou, tedy přesně takovou, jak ji na stránkách svého románu zpodobnila sama Němcová, je to nesporně zásluha této významné plzeňské herečky, která tu ve svých pětašedesáti letech vlastně zahájila úspěšnou filmovou kariéru. Totéž platí i o ostatních: Marie Glázrová je ideální představitelkou vznešené, ale spravedlivé kněžny, Nezvalův myslivec se natrvalo vrývá do paměti diváků svým uhrančivým pohledem, v němž se zračí ďábelská jiskra i velká něha, a Štěpničkové Viktorka, to je strhující portrét raněného ženství, nepatetický a přitom velmi dramatický, plný jemných záchvěvů lidské tváře. Čápova Babička je vpravdě odvážnou a spontánní reakcí na prolévanou krev a tyranii nacistických znásilňovatelů svobody. Dodnes fascinující síla ryzího vlastenectví pak s sebou strhává i současného diváka. Ten dojetím i hrdostí nenalézá dalších slov. (06.10.2008)

Tahle verze Babičky je svojí podstatou knize Boženy Němcové asi bližší. Atmosféra venkova je na plátno přenesena opravdu věrně, babička sama vypadá, jako by právě vystoupila z knížky a celkově se mi tenhle film líbí o něco víc, než jeho nástupce. Jediné, co mi vadí, je celková strohost původně barvitého příběhu. Ono přece jen ve 30. letech ještě nebyly v módě rozvleklé 3 hodinové spektákly. (22.07.2002)