Babička

Jakkoliv je z dnešního pohledu zpracování naivní a úsměvné, myslím že je to zpracování, se kterým by i  Božena Němcová byla spokojena. Jakkoliv některé herecké výkony působí úsměvně (především Leopold s jeho nabubřelostí poskoka, který má uniformu), jsou zde na druhou stranu výkony dokonalé (babička a Viktorka). Některé věty jsou pak nadčasové (Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní). Za mne nejlepší zpracováním, kde práci herců, scénáristy a režiséra doplňuje kamera a také černobílé zpracování. Své kouzlo má nepochybně i to, že zpracování ze 40. let jaksi odpovídá mé představě o "tehdy, za časů babičky" více, než zpracování pozdější. (21.07.2022)

Sladkobolný přepis komplikované předlohy, který kladl důraz na pozitivní hodnoty takové "české" babičky. Vše bylo podřízeno nikoli nějaké interpretaci Babičky, ale chladnému kalkulu ukázat divákovi jeho představu o této postavě. Tomu byly podřízeny např. i kostýmy podle velmi rozšířených ilustrací A. Kašpara. Své poslání film splnil... Ale co dnes? (30.11.2007)

Babička je jednou z nejpřeceňovanějších a nejvíc vnucovaných knih povinnou školní četbou. Proto jsem se dávno zasekl a nikdy si ji nepřečetl. Částečný ústupek jsem udělal jen tímto filmových zpracováním, které bylo vcelku povedené. Prostý příběh je řemeslně dobře natočen a slušně obsazen. Terezie Brzková se snad pro roli různých babiček narodila, a pokud si mám vybavit "filmovou" babičku, vždy si vybavím její milou a laskavou tvář. Také za ni dávám tři hvězdy. (14.02.2019)

Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla. Je to matka nás všech. Nezapomeň, co ti babička říkávala. Pamatuj, že jsi krev mé krve. Babička. Klenot českého písemnictví. Idyla venkoncem pohádková. Dílo dojímající i burcující. V režii ambiciózního Františka Čápa se z ní stal velkolepý manifest svobody, lásky a života, jakési zrcadlo duše českého člověka, který ani na okamžik, i ve chvílích pro něj těžkých a zlých, nezapomněl myslet, cítit a chtít. Je-li Terezie Brzková tou nejlaskavější a nejvroucnější babičkou, tedy přesně takovou, jak ji na stránkách svého románu zpodobnila sama Němcová, je to nesporně zásluha této významné plzeňské herečky, která tu ve svých pětašedesáti letech vlastně zahájila úspěšnou filmovou kariéru. Totéž platí i o ostatních: Marie Glázrová je ideální představitelkou vznešené, ale spravedlivé kněžny, Nezvalův myslivec se natrvalo vrývá do paměti diváků svým uhrančivým pohledem, v němž se zračí ďábelská jiskra i velká něha, a Štěpničkové Viktorka, to je strhující portrét raněného ženství, nepatetický a přitom velmi dramatický, plný jemných záchvěvů lidské tváře. Čápova Babička je vpravdě odvážnou a spontánní reakcí na prolévanou krev a tyranii nacistických znásilňovatelů svobody. Dodnes fascinující síla ryzího vlastenectví pak s sebou strhává i současného diváka. Ten dojetím i hrdostí nenalézá dalších slov. (06.10.2008)

Až je mi smutno, když i Nataša Tanská hrající v jedenácti letech Barunku, je už pod drnem. Člověk si vážně pak připadá starej... Jinak je to nejlepší filmový zpracování Babičky, který jsem viděl (a to považuju Jarmilu Kurandovou v roli Babičky z roku 1971 za Paní herečku), především díky hereckýmu obsazení par excellence --> Brzková, Svozilka, Glázrová, Cifková a dokonce i bláznivá Viktorka je Jiřinou Štěpničkovou zahraná velmi přesvědčivě. Zkrátka Babička mi vždycky uteče jak voda a závěrečná scéna mě vždycky dojme. Jsem hold měkota... (16.05.2016)